Můj chlapeček (1,5 roku) vypadá jako andílek, modré oči, bílé vlásky, nevinný kukuč. Ovšem i takové nevinně vypadající stvoření má pitomé nápady. Jeho poslední kousek zaměstnal všechny složky integrovaného záchranného systému.
Byli jsme na procházce v pražské Bubenči, ve vilové, klidné části. Říkala jsem si, že se mu tam nemůže nic stát, tak jsem ho vydala z kočárku, aby se trošku proběhnul. On se rozběhl a u první vily se zastavil, chytil se ručičkama plotu a než jsem k němu stačila s kočárkem doběhnout, už strčil hlavu mezi dvě kovové tyče plotu. Hlavička šla lehce tam, ale za pár vteřin už nešla zpátky (Jak je to sakra možný? Může mi to někdy vysvětlit?). Jeho velké uši se tam zasekly a bránily průchodu hlavy zpátky, ale i když jsem ho otočila, tak ani s ušima po směru to prostě nešlo. Po chvíli začal strašně ječet, tudíž mu hlava začala natékat a byl červený jako vařený rak.Já byla úplně bezradná, nemohla jsem ho pustit, protože sebou strašně moc šil a hrozilo, že si opravdu ublíží. Mobil a všechny věci jsem měla v kočárku, takže mi nezbylo nic jiného, než čekat, až někdo půjde okolo. To naštěstí netrvalo dlouho, kolemjdoucí, hned jak uviděli mrskající se blonďaté batole zaseklé v plotu a jeho zpocenou matku v podřepu, jak se snaží toho prcka vytáhnout, zavolali hasiče a snažili se spolu se mnou chlapečka uklidnit a vyprostit, což ale bohužel bylo zcela nemožné. Ještě než přijela pomoc, šla jsem zvonit na zvonek u vily, protože jsem ho chtěla celého prostrčit do zahrady a myslela jsem, že mi někdo odemkne. Jenže vila byla objekt korejské ambasády a o víkendu tam nikdo nebyl. A já jsem nevěděla, jestli tam náhodou není nějaký pes nebo jestli Adámek někam neuteče.Jako první přijela policie. Policista chtěl přelézt přes plot, ale druhý ho zarazil, že to nejde, protože Adámek je na korejském území, a to "není žádná sranda!" Ten kluk prostě nemohl strčit hlavu do české zahrady!Už jsem se začínala bát, že snad budeme muset čekat na vízum (může dostat vízum jenom hlava?). Jako druzí přijeli záchranáři. Hasiči dorazili po chvíli. Ti se naštěstí nezabývali tím, na jakém území se Adámek nachází, vyndali žebřík, já jsem ho celého prostrčila dovnitř a po chvíli už byl v mém náručí. Následovala prohlídka v sanitce, tam jenom otřeli krev z těch rozdrásaných uší a zkoukli pár šrámů na hlavě, což byly naštěstí také jenom odřeniny.Kolemjdoucím jsem ani nestačila poděkovat, záchranářům ano. Díkybohu za tyhle profíky! Akorát moc nechápu, proč policista nemůže zachraňovat na cizím území, zatímco hasič ano, ale to je jedno.Dneska už je to úsměvná historka, ale v té chvíli mi do smíchu nebylo. Zajímalo by mě ale, jak reagovali Korejci, když si pouštěli záznam z bezpečnostních kamer. Ti se asi nestačili divit, jaké drama se na jejich pozemku odehrálo.Rodiče malých zlobivých chlapečků, pozor na ploty! Ta hlava tam jde jako po másle, ale nazpátek prostě ne a ne...
