Vidět takhle mámu mi lámalo srdce. Znovu jsem v ní viděla tu malou bezbrannou holčičku, kterou musím chránit, ale sama jsem nevěděla, co dělat. Seděla na gauči a usedavě plakala. Měla jsem pocit, že tam zůstane sedět snad napořád.
,,Vyhodil mě. Napsal mi esemesku, ať už nechodím.” s obrovským úsilím ze sebe vykoktala alespoň tuhle jednu větu. Uběhlo několik dní a nic se nezměnilo. Její oči byly stále zarudlé od pláče, který nedokázala zastavit. Byla úplně zničená. Nikdy jsem ji takhle zoufalou neviděla. Vypadalo to, že už nemá proč žít. Rozpadla se. Udělala by všechno, aby ji vzal zpátky a on to věděl. Nakonec ji odtrhnul i od bratra, kterému tehdy bylo šest let. Podle něj nemohla být v jeho blízkosti, protože by ho zkazila. Přesvědčil ji, že je zoufalá a k ničemu, a to až tak, že by to snad mohlo být i nakažlivé. Odstřihnul ji od všech. Byla úplně sama.
Chodila jako tělo bez duše. Úplně ztracená ve světě, který pro ní byl dřív tak běžný. Po několika týdnech nejspíš usoudil, že už ji nechal dostatečně vycukat, a tak jí od něj přišla esemeska: ,,Konečně ses trochu probudila. Teď jsi na správné cestě. V neděli přijď.” Máma najednou ožila. Její svět se začal znovu dávat dohromady.
Přesvědčil ji o tom, že ona je ta špatná. Naprosto jí vydeptal. Rozložil. Sebral jí úplně všechno, pak ji milostivě vzal zpátky a ona mu byla o to oddanější a vděčnější.
Jak chytré, že?
Sekty kladou velký důraz na plnění stanovených pravidel a povinností pod hrozbou uplatnění sankcí, kterými může dojít k potrestání, formálnímu vyloučení ze skupiny, nebo může být „porušitel“ požádán, aby ze skupiny sám odešel. K zajištění poddanosti členů se používají různé ovládací mechanismy jako zastrašování, obviňování, veřejné emocionální vyznání až po vyhrožování a tělesné tresty.
