Tedy, upřímně přiznávám, že by mne ještě celkem nedávno něco takového nenapadlo - ze spousty důvodů. Od nějakých osobních pocitů až po jeho jistou "nevýraznost" na politickém nebi. Nicméně čirý pragmatismus je aktuálně namístě.
Uprchlická invaze mění evropský kontinent z minuty na minutu. Sice se to děje již desítky let tak nějak plíživě, ale až tato vlna probudila z letargie a podřimování i národy doposud nedotčené. Tedy i malý národ český. Děje se to TEĎ a TADY. To, že to spousta občanů vypouští ze svých každodenních starostí jako nutné zlo, je pouze důkazem jistého automatického "odstřihnutí se" v rámci zachování vlastních hodnot. Ano, všichni bychom patrně chtěli mít klid, čas na své rodiny, na své děti. Ničím nerušený božský mír. Bohužel, Bůh Evropu opustil za enormního přičinění lidské europolitické elity. Nikdo teď nestojí po boku obyčejného evropského občana. Jeho hlas, coby jednotlivce, je v davu neslyšitelným. Je-li na tom tak bídně nyní otec, jak na tom bude za pár let jeho syn, dcera? Jak na tom budou jejich děti? Krev jejich krve. Bude jejich hlas pouze narážet na hradbu lhostejného ticha nebo bude již spolehlivě zanikat v ranním zpěvu muezzina jako se tomu děje již nyní v evropských městech?
Již v roce 2013 vystavil Imam Adly Abu Hajar ( Malmö) v interview pro noviny Skanska Dagbladet svým hostitelům skvělé hodnocení za zásluhy v oblasti multikulti: "Sweden is the best Islamic state."
Nevím, jak vy, ale já opravdu o taková vysvědčení nestojím. Nechci, aby mne nebo mé děti budily v 5.00 hod. islámské pozvánky k modlitbám. Cítím kolem sebe totožnou nevoli spoluobčanů, ale stále jsme paralyzováni. V podstatě jsme omezeni na psaní blogů, výstižných příspěvků v diskuzích, plusování či mínusování. Ulevujeme si v domácím ovzduší. Ale vládne tu bezmoc. Nic se nikam nehýbe. Lidé teprve horko těžko sbírají informace, jsou zaneprázdněni jejich náročnou selekcí, neboť mainstream je snaživý a obratný. Bohužel, času není nazbyt. Nové volby jsou daleko, a ačkoliv souhlasím s tím, že je to demokratický nástroj, jež může leccos změnit, prozatím není v nabídce nic moc než výsekový materiál. Je jisté, že jsme nuceni pracovat s tím, co máme. A máme, zaplaťbůh, prezidenta. Přes jakékoliv mouchy si stojí za rozumným lidským názorem a nesjíždí na jednom raftu společně s Frau Merkel tu divokou řeku multikulturního chaosu. To je jeden bod pro nás. A máme vládu a jejího předsedu, pana Sobotku. A ačkoliv působí dojmem neslaným nemastným (čistě individuální názor), nikdo jiný teď prostě není k dispozici. A jednat je třeba teď, v zárodku samotném. Právě teď se může odehrát určitý historický zlom pro náš stát a jeho to může nadobro zapsat do dějin tohoto národa, byť malého. Nemusíme být ale malým národem duchovně. Máme bohatou historii, máme stále (byť důsledně vymýcované) vzpomínky na slávu a hrdost českého království. Máme svou vlastní identitu. Pořád je v nás a máme právo ji hájit. Premiér dostal ve volbách mandát politický, nyní by bylo dobré dopřát mu mandátu morálního. Měl by pocítit podporu národa takovou, aby se jeho liknavé jednání vymezilo směrem k V4. Aby nezaváhal a nenechal se zastrašit ze strany EU. Aby nesklouzl k politické korektnosti, jež pomalu nabývá významu zločinu na vlastním národu. Kdo cítí pevnou půdu pod nohama, stává se odvážnějším. Pokud je chytrý, většinu občanů své země vyslyší a využije příležitost zapsat se do dějin coby premiér zlomových okamžiků v tom dobrém slova smyslu. Pokud se od svého národa odvrátí, pak čistě ze zbabělosti, a jeho jméno a jeho osobu čeká morální odsouzení. Ze strany vlastního národa. Musí se tedy rozhodnout, zda je mu bližší košile nebo kabát (byť s bruselského sukna). Nemá to jednoduché. MY to nemáme jednoduché. Necháme-li věci volně plynout, zajdeme na vlastní pohodlnost a nečinnost. Nezbývá než riskovat a vložit důvěru a energii i do rizikového podniku (což vložení důvěry do kohokoliv vždy je). Má-li někdo momentálně lepší řešení, sem s ním, prosím.
Blaničtí rytíři se neskrývají v hoře. Blaničtí rytíři jsou v každém z nás. Je třeba střípky posbírat a znovu vytvořit obraz národa s vlastním názorem a kulturou, národa bohabojného. Možná jsem snílek, ale věřím, že to stále lze.
Snesitelný den Vám všem.
