Pořádají pochody hrdosti. Jsou hrdi na to, že svou odchylku umí životem nést důstojně. Vzdávám se práva tady nyní polemizovat nad tím, do jaké míry je pochod zneužíván k propagaci odchylky od odchylky, protože občas to tak vypadá.
Neumím si totiž představit, že by se takový kultivovaný jedinec, jako třeba Eduard Cupák nebo Jean Marais, vnitřně ztotožnil s vulgaritou a přemrštěným syndromem lady Godivy (psychologická potřeba a typ chování zahrnující vystavování částí těla jiným lidem, s cílem získání výstřední přízně, obvykle alespoň z části se sexuálním podtextem, k upoutání pozornosti ostatních při vystavování na obdiv své obnažené „přirození“, tj. části lidského těla, které by měly být za normálních okolností zakryté. ), jenžto je oboje na akci Prague Pride prezentováno v hojné míře. Zcela zbytečně a především na úkor samotných homosexuálů.
Homosexuálové mají pravdu - jsou skutečně diskriminováni. Žel bohu, jsou diskriminováni instancí nejvyšší a tou je sama příroda. Je vcelku pochopitelné, že patříte-li k minoritě, musíte čelit tlakům majority a že budete zákonitě vystaven i diskriminaci sociální. Takže opravdu mají právo na své životy takové, jaké jim příroda nadělila. Skutečně za to nemohou a společnost by měla zodpovídat za to, aby se takoví lidé necítili diskriminováni ve svých právech. Je dobré učit společnost tomu, aby tolerovala a přijímala jejich vztahy, orientaci. Mají právo na legální svazky, ať již z důvodu citového nebo úpravy majetkových poměrů. Nikomu tím nezasahují do jeho práv a svobod. Potud by neměla být homosexuální minorita limitována.
S narůstajícími nároky na "oddiskriminování", ale přichází požadavek další. Požadavek vznesený vůči majoritní společnosti, ačkoliv ta nemá mandát takovou situaci ovlivňovat oproti těm výše zmíněným. Tím požadavkem je VÝCHOVA DĚTÍ HOMOSEXUÁLNÍMI PÁRY. Tady je skutečně diskriminuje sama příroda. Jedinci ve stejnopohlavním páru se zkrátka nemohou reprodukovat. Určitě je to velmi krutá informace pro milující se pár. Nicméně, je to úděl, chcete-li osud, je to přírodou řízený zákon a bylo by dobré jej ctít.
Tady se obávám, že dochází ke snaze přírodu obelstít a obejít, byť třeba i na základě těch nejušlechtilejších záměrů, jako je dát milující domov a zázemí strádajícímu dítěti. Bylo by dobré, vynechat všechna emotivní stadia diskriminace a zohlednit pouze jediný a skutečně důležitý fakt. Tím je ono dítě samotné. Jde ještě opravdu o blaho dítěte? Nebo je to jen naplnění egoistického snu, představy o šťastné "úplné" homosexuální rodině? Zajímá se někdo skutečně, jaký dopad taková výchova a prostředí má na formující se osobnost? Může opravdu skutečně vyzrálý, vyrovnaný jedinec, byť homosexuální, uvrhnout malé děcko do takového celoživotního konfliktu identity? Cožpak jím sám neprošel? Většina homosexuálů popisuje svůj obtížný "coming out", pocity odcizení, nepřijímání až šikanování majoritou, vykořeněnost, odmítání rodinou, pocity provinění vůči rodičům, pocity selhání, frustraci. Někteří dojdou s tímto "nákladem" na pokraj dospívání a raději si sáhnou na život.
Dokáže tedy tato společnost přijmout na svá bedra zodpovědnost za osudy a vývoj dětí, které budou vystavovány obdobnému riziku? Cožpak to není obdobné? Dítě, které s nejvyšší pravděpodobností bude heterosexuální, bude vyrůstat v homosexuálním prostředí. Jakkoli toto prostředí bude láskyplné, bude jiné a odlišné, to je neoddiskutovatelný fakt. Láskou nemůžete zakrýt základní principy definované přírodou, jako byste přes ně hodili háčkovanou dečku. Bude se cítit podobně, jako homosexuál mezi heterosexuály. Jiné, odlišné, vykořeněné, frustrované - neboť nebude dokonalým "zrcadlením" milovaného rodiče - to už tak děti mívají. Bude se zmítat v určení vlastní identity. Tak, aby nezklamalo rodiče, ale ani samo sebe. A ačkoliv to od něj homosexuální rodičové nebudou požadovat, vnitřně se bude cítit provinile, protože mu může, zcela adekvátně jeho přirozené sexuální orientaci, být nepříjemné sledovat homosexuální projevy lásky svých rodičů. Prostě se bude cítit nekomfortně, bude mít takové to "šťouchání" u žaludku, protože pro jeho založení to skutečně může být "odpuzující". A také za to nemůže. Také to zařídila příroda. Je opravdu nutné, aby se děti musely potýkat s takovým kvantem komplikací? Jakoby jich v tomto světě už nebylo dost. Oponent by jistě okamžitě namítl, že děti v heterosexuálních svazcích trpí možná více. To nerozporuji. Ale je vážně třeba násobit dětská utrpení z pouhé egoistické potřeby? Protože když pominete všechny ty šlechetné důvody a stejně se rozhodnete vystavit dítě takovému psychickému rozvratu, pak nejste ničím jiným než sobcem. Vystavovat milovanou osobu obdobnému martyriu, jímž jsem sám musel projít, tomu se říkat láska nedá. Takže za tu snahu o obejití přírody a jí daného zákona bude potrestáno nejvíce to nejnevinnější stvoření. Samo dítě. Dnes už o tom vypovídají i očitá svědectví takových dětí.
