Síla rozhodnutí
Tak jsem měl dost městského života, plného rachotu, drčení, řevu a houkání sanitek. Přeplněných ulic, obchodů a čekáren u lékařů. Tak nějak mi bylo zle z města. Rozhodl jsem se, že okusím život na vsi. Realitní kanceláře jsou přeplněné nabídek krásných i ošklivějších domů z klidné části naší překrásné vlasti, tak co bych se nepřestěhoval, někam kde budu mít klid a ticho. Nic se nemá přehánět, zní jedno přísloví. A o tom jsem se měl přesvědčit v příštích dnech.
Duchařských historek a povídek znám poměrně dost, hodně jsem je jednu etapu svého života četl. Jenže mě ani na chvilku nenapadlo, že i já se stanu aktérem jedné duchařské příhody. Jak jsem v úvodu naznačil, měl jsem dost města, měšťanů a hlavně městského rozruchu. Jednoho dne jsem zašel do realitní kanceláře plně rozhodnut, že si pořídím malý a útulný domek, někde v lůnu přírody. Lidí pomálu, sem tam nějaké to zvířátko, a ticho kol kolem. Realitní kancelář sice disponovala různými realitami, jenže na mou představu lůna přírody, byla každá z nich dost vzdálená. Je pravda, že jako městský člověk jsem měl vysněné představy o životě na samotě. Slovy našich “Představoval jsem si to jako Hurvínek válku“.
Nálada realitního makléře postupovala asi jako od vyhřátého letního dne k zimnímu večeru. Od veselého pojďte dál, nic není problém po tak já už nevím, možná byste měl …, no asi vypadnout. A o to víc se mi vypadnout nechtělo. Tak jsem navrhl, a co takhle neprodejné, dlouho neprodejné kousky. Zajiskřilo se mu v oku a v mžiku přinesl nějaké fotografie, než mi je ukázal, rozhlédl se okolo, zatvářil se tajemně a spiklenecky šeptl, ať si je prohlédnu. Nějak jsem nechápal, proč se tváří jako by mu někdo stál za zády a poslouchal nás, ale říkal jsem si“ panáček je už asi ze mě unavenej“.
Otevřel složku s fotografiemi a popiskami objektu. Líbil se mi, koukal jsem se zaujetím do fotografií, když v tom jsem zvedl hlavu, podíval se na makléře a uviděl bílou až šedavou barvu jeho obličeje. Koukal někam do rohu, přímo zíral do jednoho bodu v místnosti. Podíval jsem se tím směrem a nic neviděl, jen prázdný kout. Promluvil jsem na něj, lekl se, škubl sebou a podíval se na mě. S radostí jsem mu oznámil, že tohle je přesně to co jsem si představoval, malý domek uprostřed přírody, sice je to v lese, ale to bude bez tak nějaký lesík a ne hluboký les, no ne? Pojedeme se tam podívat, navrhl jsem. Chlapík ještě víc zbledl a začal naříkat, že mu nějak není dobře, že se mu najednou přitížilo a že on už tam několikrát byl a ví, že je to daleko a než tam dorazíme, bude tma a on musí za ženou a děckem. A pokud na tom trvám, že mi dá klíče a adresu ať se tam trmácím za tmy sám. A co, řekl jsem si, konečně se mi něco líbí, přece to nevzdám, tak pojedu hned. Vzal jsem si od něj klíče, adresu a mapku, kde mám sjet ze silnice na lesní cestu, kterou se dostanu k domku. Při loučení se mi díval upřeně do očí a zeptal se mě, jestli si to nechci rozmyslet a nechat to na jindy, až bude světlo, že stejně za šera toho moc neuvidím. Nechtělo se mi čekat. A tak jsem vyjel hned.
Pokračování ...?
Lucie Michalová
Další šance promarněna
Dali jsme vám šanci, říkají a drží v ruce bič od krve. Dali jsme vám šanci, říkají a míří na nás zbraní. Dali jsme vám šanci, jenže umělá inteligence, je rychlejší...Co na tom, že člověk a jeho práce je originál. Rozum a cit.
Lucie Michalová
Má bilance loňského roku
Má soukromá bilance loňského roku. Asi bych se měla ohlédnou za tím, co a jak jsem loni zvládla, či nezvládla. A zamyslet se jak to vidím letos. Jenže to nakonec dopadlo tak, že jsem se hned zasekla na loňském lednu. Takže...
Lucie Michalová
Naděje a štěstí
Kdo chce poznat bezpodmínečnou lásku, pořiď si pejska. Bude tě následovat bez otázek a bez potíží. Když by chtěl jinam než ty, dáš si ho na vodítko, a on se prostě přispůsobí. Vděčně si lehne k tvým nohám a bude se zamilovaně
Lucie Michalová
Proč, proč, proč, pro slepičí kvoč
Jak nás vidí jiní. Jak se vidíme my. Společenské zařazení. Jak nás okolí škatulkuje. Podle čeho. Někdo se nechá a někomu to vadí. Nejhůř to snášejí náctiletí. I dospělý člověk to někdy nechápe, škatulky.
Lucie Michalová
Přítel mi poslal na pomoc svého Boha
Je štěstí dostat po čem toužíme? Sliby se mají plnit, učili nás od mládí, je to však po většinu času, tak nemožné. Deset přikázání. To si vymysleli lidé? Sami na sebe bič? Vlastní tvrdá pravidla si dělá, každý sám v sobě.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 77
- Celková karma 9,44
- Průměrná čtenost 523x