Můj výlet na Vyšehrad

Můj sobotní výlet na Vyšehrad končil úvahou o nesmrtelnosti ducha. Tak trochu jiná sobota. Proč psát perex???  

Tak je krásná a poklidná sobota. Kam tak na výlet v Praze. Zajdu si na Vyšehrad. Mé krásné a tiché procházení se po dědictví našich předků jsem zakončila na Slavíně, na hřbitově - místě naší národní hrdosti. Kde mezi zájezdy turistů jsem se prodírala a marně hledala klid pro mrtvé i pro živé. Na tomto místě jsem si začala uvědomat víc, než kdy jindy, jak skončíme všichni bez rozdílu na konci své životní cesty. Slavní i neslavní, hrdinové i slaboši, vědci i hlupáci, bohatí i chudí. A víc než jindy mi docházelo, že někteří svůj život nepromarnili a někteří byli jen tak na světě.

Třeba jedna žena sponzoruje opravu hrobu jisté ženy. Ženy, která byla za druhé světové války zdravotní sestrou a obětovala svůj život za životy a zdaví jiných lidí. Dobrovolně se zapojila na uzdravování lidí se skvrnitým tifusem. Při léčbě smrtelně nemocných, kterým pomáhala se uzdravovat se sama nakazila a na následky této hrozné nemoci zemřela. Po čase na ni lidé zapomněli a její hrob chátral.

Nebo hrob lékaře, který svůj život zasvětil léčbě nevyléčitelně nemocných, pro chudé i bohaté bez rozdílu. Vděčíme mu za jeho léčbu a výzkum. Díky němu měli ostatní na čem pokračovat a na světě je o jednu smrtelnou chorobu méně. Jeho hrob, také nikoho už nezajímal, pomalu chátral. Už tomu tak není. Na ceduli u hrobu jsem se dočetla, že jistý muž sponzoruje opravu a údržbu hrobu.

Mohla bych pokračovat, ale vypsat všechny zajímavé osobnosti, které odpočívají na tomto posvátném místě nejde. Každý z nás máme svého hrdinu, na kterého si vzpomeneme, když nastane čas vzpomínání.

Takový tedy byl konec mé dnešní zářijové soboty. Přemýšlením nad smrtelností a nesmrtelností. Tito lidé jsou pro mě osobně nesmrtelní. Jejich život i smrt měl smysl, nejen pro ně samotné, ale i pro všechny ostatní lidi.

 Říkám své  DÍKY  všem  lidem, kteří sponzorují hroby lidí, kteří si zaslouží naší pozornost a obdiv. Rychle zapomínáme a neměli bychom zapomínat na malé - velké hrdiny, kteří věnovali svůj život za životy druhých.

 Na konec malá prosba. Kdo budete mít čas a cestu kolem jakéhokoli místa našich předků, vzpomeňte, nebo zajděte. Jejich život i smrt dostanou zase větší rozměr.