Každý jsme ji měli... lásku jako z filmu. Jediná a opravdová. Zdá se, že je na celý život. A ono se po čase ukázalo, že je to letní románek. Tak na odlehčení jarních dní. Všude to pučí. Sněženky krásně kvetou. Tak píseň, chraplavá
Dalibor to zaspíval hezky. Takže ani nemusím nic psát, protože to je vše v té písni. Snad se nebudete zlobit, že k tomu nic jiného nenapíšu. Asi ani není co dodat.
Krásné jaro. Opravdu mi na zahradě kvetou jarní květiny, kam se podívám a stromy už jsou napučené. Teplo, že na mě volá zahradní láska. Už koukám co bych kde vysadila, obryla a vysela. Opravila a natřela. Ono mě to zase brzy přejde, zase si říkám je terpve půlka února. Ale to teplo dělá divy. Dokonce už vymýšlím semínka, která kam a kolik. No, pokud někdo pěstuje okurky, či papriky, tak to povětšinou už mají vyseté a čekají a každý den obhlížejí, jak a o kolik povyrostl zázrak ze semínka. Je to opravdu takový zázrak. Práce na zahradě, je opravdu práce, ale koho to baví, je to pro něj takový relax. Příroda a člověk. Souznění. Tedy na malé zahradě... ne na poli. To je dřina pro soumara. To asi moc souznění není. Ale musím podotknout, že bez lásky k půdě, by tu práci člověk zase nedělal, šel by raději do kanceláře za počítač. No, pokračování toho, co jsem začala psát, tedy zahrada je fajn. Třeba rybíz, jahody, maliny, to jde skoro samo. Jen dát tomu trochu péče a hlídat choroby a zalévat a okopávat a stříhat a hlídat sousedovic děti a také nezapomenout sklízet. Shnilé by to asi nebylo nejchutnější. Takže to jde. Ovšem stromy, to už je těžší level. To samé jen ve větším měřítku. A hlavně lásku. Okurky, papriky a rajčata, no, však to znáte. To je od jara do podzimu co dělat. A kytičky. A ruce pořád v půdě, k tomu ohnutá záda. To je práce. Už mě bolejí ruce a to jsem ještě ani nezačala. Takže všem, kteří jsou jako já a těší se už na tohle všechno, přeji krásné a krásnější zahradnické dny, energii na práci a nádhernou úrodu, a někoho kdo vám ji pomůže sníst
