Jaké je kouzlo Vánoc pokud je člověk sám, je opuštěný, či opustil. Co si počít s těmi kouzelnými dny? Je to lehké, či obtížné? Jak přežít kouzelný čas Vánoc sám se sebou. Za sebe říkám, neumím si to představit.
Jaké je kouzlo Vánoc pokud je člověk sám, je opuštěný, či opustil. Co si počít s těmi kouzelnými dny? Je to lehké, či obtížné? Jak přežít kouzelný čas Vánoc sám se sebou. Za sebe říkám, neumím si to představit, ikdyž jsem se snažila vcítit do osamělého člověka. Ta představa prázdnoty svátečních dní, ve mě vyvolala zmatek.
Každý z nás má jinou náturu, tedy jinou osobnost, jiné priority, jiné zkušenosti, jiné možnosti, jinou rodinu, nebo už žádnou.
Tak a zase jsou tady, kouzelné dny Vánoc. Dny uklízení. Dny šíleného shánění a nakupování, ať se to týká jídla, dárků, či shánění místa na konání předvánočních či vánočních soukromých i podnikových akcí. Lidé jako mravenci se přesouvají z místa na místo a vykonávají své činnosti. Někde stoupá nervozita a někde zas sílí pohoda a harmonie. Vánoce jsou svátky klidu, říká se. Pro někoho ano. To jsou šťastlivci. Pro někoho jsou to hektické dny. To záleží na každé osobě, jak to má... Ale nakonec se všichni sejdou se svými blízkými, popovídají a zasmějí se, vymění si názory a poví si nové příběhy svého života a završí to dobrým jídlem a pitím v kruhu lidí, s kterými je jim dobře.
Ale jsou tu mezi námi tací, kteří jsou opuštění.
Co si počít s tím kouzelným vánočním časem?. Pokud člověk zrovinka přišel o někoho velmi blízkého a je na Vánoce poprvé sám. Po rozchodu, rozvodu, či úmrtí. Nálada na bodě mrazu a samota na krku. Život se změnil. Společně strávené chvíle u vánočního stolu a stromku, které doposud znal, jsou nenávratně pryč. A co teď….Kolem se hemží lidé, kteří shánějí, nakupují, připravují své domovy na rodinná setkání, veselí se nebo hudrují. A opuštěný člověk...pozoruje dění kolem a přemýšlí, co si s tím počít. Ano, setká se se svými přáteli před vánocemi, poklábosí a příjemně popíjí a zdá se, že je vše stejné. Ovšem po rozloučení přijde zjištění...Vždyť se nemám ke komu vrátit. Do opuštěného bytu se najednou moc nechce. Samota dolehne a jen těžko se vesele odcupitá domů, načež ještě zdobit stromek, či si balit dáreček pro sebe.
A jak jsem už napsala, každý máme jinou náturu. Někdo si to v bytě třeba vánočně nazdobí a pustí si televizi, jiný dělá, že Vánoce nejsou a jde spát a pokouší se prospat ten kouzelný čas. Jsou lidé, kteří se procházejí v ulicích a dívají se na rozsvícená okna a představují si jak lidé, žijící za nimi tráví společné chvíle. Jiný, pokud má tu možnost prožije Vánoce v práci. Někteří lidé jsou rádi samy. Po letech samoty si ani neumějí představit, trávit vánoční čas v kruhu mnoha jiných.
Vánoční doba je čas, kdy si uvědomujeme sílu lásky, ve všech jejich aspektech. K rodičům, k dětem, k partnerovi, ke svým zvířecím miláčkům, jasně a prostě ke všem svým blízkým. Pokud máme ve svém rodinném okolí někoho kdo je sám, tedy nemusí to být člověk z kruhu rodiny, prostě člověka, kterého máme rádi, můžeme ho pozvat ke svému svátečnímu stolu. Jistěže může odmítnout, ale třeba neodmítne a všichni pohromadě stráví pěkné sváteční chvíle.
Ať tak či onak, je to doba setkávání se, doba dobrého jídla a pití, tedy štědrosti a lásky.
Přeji vám všem předvánoční i vánoční čas plný lásky, zdraví, pohody a harmonie.
