Jak jsem si chtěla založit instagram. No a jak to dopadlo. Jsou lidé, kteří používají tyto nástroje denně. Tak mezi ty já nepatřím. Zatoužila jsem. No, tak vám povím...je to pro mě španělská vesnice, nebo jsem pes z jiné vesnice.
Jak jsem si chtěla založit instagram
Tak si to představte, ještě nemám facebook, ani instagram, ani žádné jiné sociální sítě. Do těchto časů jsem nepocítila, že bych byla nějak méněcenná, když se nepodílím na těchto zvláštních hrách. Kdo a jak se má, či nemá. Jak mám stát, jak mám sedět, jak se mám líčit, nebo česat a podobné rady, bez kterých bych byla v háji. Třeba Tik Tok. Hm… posílání nějakých krátkých videí, které někdo doma smolí na koleni. No, můj šálek kávy to není. Ale proti gustu, žádný dišputát. Takže, jednoho dne, není tomu dávno, asi včera, jsem si řekla, že bych si ten instagram mohla založit, že moje dítě na něm sdílí fotky, které já nemám šanci vidět. No, jenže se to lehce řekne a hůř udělá. Představte si člověka, už tak nějak staršího, který není políben touhle moderně-nemoderní technologickou vědou. Jsem ráda, že jsem si založila emailovou schránku. A tak jsem si šla na počítač pro radu. No, však mi v tom chytrém světě internetu někdo pomůže. No, pokud jsem si doposud myslela, že tohle dám, tak po zkouknutí internetu jsem dostala panický záchvat strachu o svůj selský rozum. Po přečtení rad, jsem najednou nevěděla ani to, co jsem věděla před tím. Chci instagram, ale ne facebook, a chci ho jen do počítače, nebo na mobil, s číslem, bez čísla nebo na email, jak si založit nějaké bio, nebo ne, nebo něco… co? Aby mě viděli, nebo neviděli, a co když to můj chytrý starý telefon nedá a tak tedy, co? Čím víc otázek, tím víc otázek. Pro mě žádná odpověď. Zmatek. Následuje úprk a následné vnitřní ujištění, že asi bez těchto sociálních sítí, se budu muset obejít, jako doposud. Ještě mi bleskla myšlenka, že by mi se založením, mohl pomoci nějaký mladý, který se v tomhle světě pohybuje běžně. Odpovědi se tak trochu bojím. Slyšet „na co ty to potřebuješ?“ No, nechce se mi zrovna přiznat, že chci sledovat vlastní dítě… A tak jsem zvědavá, jestli se do toho pustím, nebo raději zaženu svou zvědavost. No, říkám si…třeba když, si to založím, tak se mi to do budoucna hodí. Třeba bych mohla sdílet s přáteli, že jsem napsala nový článek na iDnes. Vím, že je to jen taková útěcha, vždyť jim posílám odkaz emailem, na jehož založení, jsem tak hrdá.
