Nezapomínáme někdy jako národ, kdo jsme a odkud jsme? Kdo byli naši předci a za co bojovali, za jakou pravdu. Za naší rodnou řeč, za naši korunu, za svobodu, ikdyž věděli, že jednoduché to nebude, šli a bojovali všemi prostředky.
Hezky se to říká, krásně se to čte, ale blbě se to dělá. Někdy není síla. Někdy není energie, a někdy je jí přemíra. Vesmír se holt roztahuje a hvězdy padají. Kdo promarní správnou chvíli, už nemá jinou. Počkat na další? Nebo raději na to už… to nechat běžet. Mít pravdu je hezká věc, ale zůstat s ní sám, to je na palici. A nebo na hranici s ním?
Nechat se uchlácholit penězi a žrádlem a zapomenout na národní hrdost. Zapomenout rodnou řeč a naši měnu a naše tradice. Možná se někdo v hrobě otáčí. Však peníze, peníze, peníze.
Každý má tu svou, tu pravou a jedinou. Bude ji obhajovat do roztrhání těla. Bude zbrojit. Bude zabíjet. Řezat hlavy a vystavovat trofeje, aby si každý byl vědom, kdo tu má pravdu. Za koho se mají postavit, tady mají názornou ukázku. Kdo se jeho pravdě nebude klanět a nenaučí se jí nazpaměť, bude bez lítosti popraven, protože přeci pravda... ta jediná a pravá, je jen ta jeho. Jídlo, se dá jen na příděl. Nebo vůbec ne, však ještě všichni odpůrci jeho pravdy přilezou s prosíkem a budou žadonit a prosit a zapřísahat tu jeho, tu jedinou a skutečnou. Kdo i přes hlad a strach a zimu, nebude uctívat tu jeho jedinou a skutečnou, tak pro ty postaví domy, bez vody a topení, kolem plot a ostnatý drát, hlídače a trhače. Ty neposlušně svobodomyslné a urážeče, té jeho jediné a skutečné, tam separuje. A zotročí. Využije přeci jejich sílu a práci, však si to zavinili sami, měli poslouchat, nevytvářet rebelii. Však to s nimi myslí dobře. Však by ty jejich slova a činy, mohly ostatní přesvědčovat o jiné, a jejich té jediné a skutečné. Takže vyhrává ten agresivnější, silnější, rozhodnější, rychlejší. Je to, jak v politice mezinárodní i vnitrostátní, tak v zaměstnání v celé hierarchii. Od ředitele až po uklízečku. Je to ovšem i v rodinách. Jak je to v milostném vztahu? Po jak dlouhé době mezi partnery začne nepartnerství.
Někdy, se to však nestane nikdy. Někdy se potkají lidé, či národy, už dopředu mají své role a karty rozdané a tam jsou spolu celý život spokojeni, nikdo nepřesvědčuje, neponižuje a neotročí. Jeden se rád do ničeho nemotá a rád se přidá, pomůže, zdokonaluje se, vytváří. Každý ví, kde je jeho místo a jaká pravda je ta správná. Tam je spokojenost. Než nastoupí nová generace. Jiná. Chytřejší, vytrvalejší, agresivnější, přesvědčená, že všemu rozumí nejlíp.
Vesmír se holt roztahuje. Země je kulá, či placatá? Planeta se otáčí? Slunce se otáčí? Hlava se mi z toho otáčí.
A přeci se točí. I když mě umlčíte, i když mě upálíte, pravdu nezměníte, pravda se ukáže.
Sice u toho nebudu, ale to se nedá nic dělat, snad to za to stálo.
