Med z Mexika aneb Las Patronas

O jedné mexické organizaci, která už dvacet let pomáhá migrantům ze Střední Ameriky dostat se přes Mexiko za svým americkým snem. Las Patronas neboli Patronky je skupina 14 žen, které denně připravují balíčky s jídlem, které hází na střechy vagónů projíždějícího vlaku "Bestie" hladovějícím uprchlíkům.

O víkendu jsem navštívila Las Patronas nedaleko Córdoby v centrálním mexickém státě Veracruzu. Patronky tvoří skupina 14 žen, které 14. února oslavily 20. výročí svého založení, kdy začaly občerstvovat hladové imigranty, křižující jejich vesnici na nákladním vlaku směrem do Spojených států.

Každý den se za tzv. americkým snem vydávají stovky migrantů z Guatemaly, Hondurasu, Nigérie, Salvádoru a dalších států centrální Ameriky.

Během náročné cesty přes celé Mexiko se uprchlíci setkávají s nedostatkem tekutin a jídla a hledají místo k odpočinku. Právě to jim nabízí Patronky z Amatlánu. Přespat u nich může kdokoliv, maximálně se návštěvy mohou zdržet 48 hodin.

Při oslavách 20. výročí nám byl promítnut dokument a konala se výstava fotografií. Díky bohatému programu a rodinné atmosféře se dozvídám mnohé - většina Patronek jsou příbuzné. Iniciativu měla Dona Leosita, nejstarší patronka.

Každé odpoledne a v nočních hodinách je slyšet houkání vlaku, kterému se říká "Bestie". Na vagónech nebo mezi spojnicemi cestují muži, ženy, někdy i děti. Mají za sebou několik hodin až dní cesty - záleží na vzdálenosti, z které se vypravili. Nejhorší je prý úsek na hranicích mezi Guatemalou a jihomexickým státem Chiapas. Patronky již několik let kritizují mexickou vládu, která kontroly na hranicích stále posiluje a posílá uprchlíky bez dokumentů zpět do své země, kde nemají práci a trpí bídou. Mexický prezident prý dokonce po ostré kritice jedné ze členek organizace na jeho osobu odklonil některé trasy vlaků projíždějících přes Veracruz. "Naštěstí máme spojence i v jiných státech, jako např. v Oaxace," pochvalují si s potutelným úsměvem Patronky.

Jakmile zaslechnou ženy z vesnice La Patrona zahoukání vlaku, rozeběhnou se s dalšími pomocníky ke kolejím s kolečky plných svačin (housky s fazolemi, kuřetem a rýží), na které jsou šňůrkou připoutané lahve s vodou, aby se dobře chytaly. Vlak často přibrzdí, někdy však strojvedoucí projíždí plnou parou, i když si je svého "nad"nákladu vědom.

Denně se připraví kolem 150-200 balíčků s jídlem. Patronky mají svoje pole s kukuřicí, fazolemi a ostatní zeleninou. Chléb jim daruje potravinářská síť Chedraui. Podpory se jim dostává i od tamních farem.

Příběhy migrantů vzbuzují mezi národními i zahraničními médii velkou pozornost. Absolvovat cestu na střeše vlaku přes celé Mexiko není vůbec jednoduché. Některé úseky tratě vedou přes vysoké hory s mrazivým klimatem. Vlak často zastaví až na několik hodin. Uprchlíci se musí schovávat do buše, kde číhá nebezpečí v podobě divoké a jedovaté zvěře, kontaminované vody až po organizovaný zločin. Během transportu se několik osob ztratí a jejich rodiny marně čekají na zprávy z ciziny. Několik migrantů ve svých příbězích vypráví, že i přesto cestu zkoušejí již poněkolikáté. Nepřestávají doufat, že se jim jejich sen jednou podaří a oni se dostanou za hranice do USA.

V roce 2013 obdržely Patronky národní cenu na poli lidských práv Premio Nacional de Derechos Humanos. Díky ocenění se jejich práce dostala do širšího povědomí zahraničního tisku. Patronky se publicitě velmi těší, protože jen tak se může svět dozvědět o bezmocnosti imigranta, o velké chudobě ve Střední Americe a o nulových bezpečnostních podmínkách ze strany mexické vlády.

Patronky už jsem navštívila vícekrát. Vlaku jsem se však ještě nedočkala, prý se někdy opozdí. Rozhodla jsem se vytrvat. Tak jako všichni.

Video o Patronkách ke shlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=bzQLG4t8FbE