#5 Veracruz

Vzhůru do přístavu se ohřát. Beach time! Salsa! ..aneb jak jsem potkala žongléry z Argentýny.    

Žonglování mě tu doprovází opravdu na každém kroku. Na prodloužený velikonoční víkend jsem se vydala do Veracruzu, velkého přístavu u golfského zálivu, pouze dvě hodiny autobusem z Coatepecu. Přijala jsem pozvání od Dory, se kterou jsem se seznámila přes Couchsurfing. Velkým překvapením pro mě bylo, když mi oznámila, že má doma další tři cestovatelé z Argentiny, a že jsou to žongléři. Q bien! Byla jsem příjemně překvapená, žongléři jsou totiž vždycky dobří a musím přiznat, že jsem se nemýlila. Sranda byla. A jaká.

Díky mým sólo výletům, během kterých se často ztratím, než se zorientuju na novém místě, jsem po příjezdu poznala skoro celé město. Vedro. Přeplněné pláže plné jídla, pití a koncertů, obrovské hotelové komplexy v Boca del Río. Hned v sobotu se vydáváme na pláž, která je trochu dál od města, abychom se vyhnuli davům, okupujícím veracruzskou pláž. Drkotáme se hodinu autobusem a v malé vesničce nasedáme do tzv. colectíva, kde už zbývá místo jen v přívozu. Mezi vesnicí a pláží není vybudovaná silnice, nebo možná je, ale nazvala bych ji spíše "polní cestou". Pěkně se naklepeme, spolikáme kila prachu a vyklepení vysedáme. Z pláže jsem trochu zklamaná, protože tu sice nejsou davy lidí, ale všichni tu jezdí autama, jako přímo po břehu a zaparkují si na pláži. Takže abychom se během vrhání se do moře nemuseli koukat napřed doleva a doprava, rozhodneme se si popojít trochu dál na kraj skalisek, kam už auta nemůžou. Vlny mexickýho zálivu jsou poměrně velké a dostat se přes ně je úkol nelehký, spodní proud je silný. Rychle se přizpůsobujeme místním zvykům a v tričku skáčeme u břehu přes vlny. Znavení celodenním sluncem se naše česko-argentinsko-mexická skupinka vrací do vesničky a dáváme si místní speciality. Rybu na grilu s rýží a salátem a empanadas. Samozřejmě nechybí tortilly a pikantní salsa. Nasedáme do autobusu a vracíme se do města, kt. už začíná tančit v rytmu salsy.

Další den chceme strávit na ostrově s pevností s názvem San Juan de Ulua, která sloužila jako vězení ještě během Mexicko-americké války na konci 19. st., kdy bylo město obsazeno americkým námořnictvem. Krásně odpočatá a plná zážitků se vracím do horského městečka Coatepecu, kde už na mě čekají studenti.