Duše v poutech aneb fenomén domácího násilí

V roce 1999 byl 25.listopad vyhlášen Valným shromážděním Organizace spojených národů Mezinárodním dnem proti násilí na ženách. Nejvíce je tato sociální deviace páchána právě na něžném pohlaví, v menší míře najdeme oběti mezi dětmi a muži. Myslím si, že by naše společnost měla být vůči tomuto tématu mnohem otevřenější než byla doposud. Často totiž zamykáme dveře před tím, co se nás bezprostředně netýká nebo čemu nerozumíme.

Existuje šest druhů domácího násilí: 

Nejčastějším je fyzické, které se projevuje především bitím, pícháním ostrými předměty, škrábáním, kroucením rukou, odpíráním jídla nebo spánku. Společně s tímto druhem násilí se obvykle odehrává psychické, kam řadíme například ustavičné ponižování, zpochybňování schopností, hrubé nadávky a zesměšňování na veřejnosti. Násilník také ''může'' útočit na emoce ohroženého člověka (emocionální násilí) vyhrožováním likvidací blízkých osob, zvířat nebo věcí. Mnohdy také izoluje dotyčnou osobu od ostatních lidí, zakazuje mu vycházet z bytu a kontroluje jeho sociální kontakty (sociální). Dalším druhem je násilí ekonomické, kdy dochází k neustálé kontrole nad výdejem peněz, zákazu docházení do práce a odmítání podílet se finančně na chodu společné domáctnosti. Seznam zakončuje sexuální násilí, jež zahrnuje znásilnění, vynucování si sexuálního styku, ale také praktik.

O fenoménu domácího násilí vzniklo několik mýtů...

Znáte některé?