Když jsem před časem tento článek psal, napadl mě název ,,Proč Islám v české republice nechceme", jenže obsah patrně vypovídá něčemu jinému a každý by v tomto mohl mylně hledat universální odpověd´, proč ten Islám tedy v žádném případě prostě ne. Není to žádná vědecká studie, zapeklité mudrování nad složitostmi dějin, ale základní informace, které by měly být, ale bohužel často nejsou, zapsány ve znalostech každého, který prošel minimálně vzděláním učně.
Po přelomu tisíciletí se i střední Evropa zaměřila na kritiku islámu, onoho tématu, který se nás bude dříve či později citelně týkat, at´ se to už líbí nebo ne. Jenže, poslední dobou se dívám kolem sebe a nevěřím vlastním očím, kam až slibně se vyvíjející konstrukce kritiky klesla. Hodnotných a objektivních myšlenek aby jeden pohledal. Najdou se sice rozumné a inteligentní názory té chytré části laické veřejnosti, ale snadno se vytrácí mezi výkřiky neonacistických bojůvek a obyčejných primitivů, kteří rádi zamění islám za židy a často si ji pletou. Rádi sice tvrdí, jak o islámu vědí, ale ve skutečnosti vědí leda starou belu. Proto jsem právě pro tu inteligentnější laickou část "islamofobů" lehce zapracoval na odpovědích k častým diskusím, nenáročnou a prostou sadu argumentů, založených na lehce ověřitelných faktech, historii a rozumu.
1. Jak by se tobě líbilo, kdyby ti někdo zakazoval být křest´anem?
-Takže, islám není jen náboženství. Je to také politická ideologie, jejíž pravidla jsou pevně stanovena islámským právem šaría, které je neměnné, neboť muslimové věří, že je to právo dané Alláhem a člověk do něj nesmí zasahovat. Tedy je naprosto neslučitelné s demokratickým zřízením. V demokracii je zákon pružný, protože se někdy musí doplňovat a upravovat podle aktuálních potřeb a vývoje společnosti. V Šari'a je jakákoliv úprava nemyslitelná, znamenalo by to rouhání a nedůvěru v dokonalost božího zákona. Téměř jeden a půl tisíciletí starý zákon tak notně strhává společnost pod sebou do jha starověku.
Islám na politické úrovni se tedy značně rovná největším totalitám dějin. Práva jsou potlačena, neexistuje nic, co by muslim směl dělat z vlastního práva. Vše je jasně daná povinnost a pokud se tímto člověk neřídí, je mu šariatským soudem stanoven trest. Jediné právo zůstává nedotčeno - právo na život. I toto právo však islám pro křesťany a židy upravuje na právo prozatimní.
2. Proč by se v Evropě neměly stavět mešity? Vždyt´ v muslimských zemích také stojí kostely
-Kostely v muslimských zemích skutečně stojí, ale většina z nich je buď z dob, kdy nebyl v té zemi islám jako hlavní náboženství a nebo z doby liberálnějších ustavení vlády té a té země. Státy, ve kterých kostely stojí, jsou povětšinou pozůstatkem arabského kalífátu a Osmanské říše, vznikly ale převážně za křesťanské éry, tedy do roku 1453, před dobytím Konstantinopole a založením Osmanské říše Mehmedem II.. Mnohé z nich však již byly zbořeny nebo přestavěny na mešity (například Hagia Sophia v někdejší Konstantinopoli, dnes známé jako Istanbul)
Křesťané na BV mají dovoleno starat se o kostely, které již byly postaveny, ale nesmí stavět nové modlitebny, neboť by tím zabrali muslimskou půdu, která nesmí být nikomu postoupena, protože po dobytí muslimy je to půda zasvěcená Alláhovi.
Proč být tedy přehnaně tolerantní k muslimům u nás, když v islámských zemích něco jako náboženská tolerance prakticky neexistuje? Křesťané, ale i židé mají zakázány jakékoliv veřejné projevy víry, tedy zvonění zvonů, ceremonie s kříži, okázalé pohřby atd.
V evropských mešitách dochází k radikalizaci skupin muslimů, díky kázáním, které často hraničí (častěji jím je) s vybízením k pogromům na nevěřící a židy. Taková kázání prokazatelně existují, nejsou žádnou výjimkou, v levicově vedených zemích jako je Británie nebo Francie zůstávají však tyto projevy kupodivu bez trestu. Takže v zájmu zabránění nebo alespoň zpomalení růstu radikálních skupin muslimů a rozvoje náboženského extremismu by měly být výstavby mešit zakázány.
3. Není křest´anství to samé co Islám? Co třeba křížové výpravy (kruciáty)? Vždyt´ křižáci také bojovali za víru, tedy vedli "svatou válku"
-Křesťanství nelze srovnávat do jedné roviny s islámem. Zatímco Kristus učil pokoru, smířlivost, mírnost a lásku k bližním, Mohamed vyučoval o pokoření všech lidí, národů a vyznání před islámem. Muslim má předepsán boj s nevěřícími, dokud vše nebude patřit islámu, křesťan naopak pokoru a snahu o porozumění s kýmkoliv. Dále, zatímco muslimové mohou respektovat pouze šari'a, křesťanství do politiky napasovat nelze. Jednoduše nemá obdobu islámského práva. Navíc, křesťané se mají podřídit jakékoli vládě, byť sebetvrdší (1. Petrův).
Křížové výpravy byly reakcí na vpád Seldžuků na tehdy křesťanský Blízký Východ, kde uzavřeli obchodní cestu do Číny, podmanili si araby a vraždili křesťanské poutníky do Jeruzaléma.
-Cílem výprav nebyl boj za křesťanství, ale osvobození tehdejší Palestiny, kterou obsadili Turci. O první výpravě těžko říci, že byla křesťanská. První vlna byla složena z chudých vojáků, převážně rolníků, kteří nebyli nijak organizovaní. Byli pobiti při svých loupežných výpravách již v Evropě a zbytek pobili Turci a arabové při bitvě o pevnost Nikáia. Výpravy roku 1095 posvětil tehdejší papež Urban II. před koncilem v Clermontu známým výrokem "Deus vult" (Bůh to žádá). Každopádně to bylo pouze logické vyeskalování napětí na Blízkém Východě od roku 1000 po Kristu, kdy byl dobyt Jeruzalém Turky a křesťané byli persekuováni.
Džihád je s kruciátami nesrovnatelný, protože džihád je povinnost muslimů trvající do té doby, než vše bude patřit Alláhovi. Křížové výpravy byly vyprovokovanou obranou, která již nepokračuje.
Protože je to jen část z více otázek, o pár dní později si povíme, co říci dalšího.
