Poslové temnoty

Díky nekontrolovatelné vlně imigrace se častěji než dříve v zemích Evropské Unie objevují černé vlajky Islámského Státu. Muslimové obtěžují ženy, jsou oplzlí a ženy v džínách nahlas nazývají prostitutkami...

... muslimové tvoří nové a nové skupiny žádající šari'a pro Evropu, Německo má nejpočetnější Evropskou komunitu saláfistů (nejzpátečničtější forma sunnitského islámu), ruší slavnosti, festivaly, protože existuje riziko teroristického útoku, kterým by muslimové mohli kulturně obohatit Německou společnost. Vítejte v ráji kultu multikulturalismu, kde se socialismus skrývá za svobodu.

Podle samotných džihádistů se do Evropy podařilo mezi uprchlíky propašovat 4.000 bojovníků Islámského Státu. Německo tvrdí, že je to nepravděpodobné a kdo je k imigrantům přece jen opatrný, toho už rovnou vydírá dotacemi. Tedy svoboda v EU je možná pouze tehdy, pokud stoprocentně souhlasíte s Německem. Pokud se vyjádříte jinak, dostanete za uši.

Jen připomínám, že se ve světě událo nemálo nepravděpodobností, které ovlivnily dějiny. Ještě začátkem srpna 1683 bylo nepravděpodobné, že by se Osmanská říše pokusila dobýt Vídeň.

Velmi nepravděpodobné (pro někoho) bylo, že by vojenské manévry v Bosně roku 1914 spustily celosvětový konflikt.

Ještě nepravděpodobnější bylo, že by nacisté po ,,Mnichově" (30.9. 1938) vtrhli do zmrzačených ostatků Československé republiky.

Nepravděpodobná byla před rokem 68 vojenská okupace ČSSR spojenými vojsky Varšavské smlouvy ,,přítelem nejvěrnějším", na žádost Bil'aka s Husákem.

Nepravděpodobný byl ještě v roce 2003 chaos a násilí na Blízkém Východě.

V roce 2011 bylo nepravděpodobne, že by se v Libyi objevilo bezvládí po svržení Kaddáfího, všichni čekali nastolení pohodového režimu (páně Schwarzenberg tehdy plesal nad úsvitem demokracie v Libyjské zemi).

Kupodivu se právě ony nepravděpodobnosti staly a právě kvůli své neočekávanosti  měly takový význam. Nikdo se totiž neobtěžoval tím, že by jim přikládal nějakou váhu. Vždyť to bylo nepravděpodobné. Proto byla Vídeň zachráněna doslova za "pět dvanáct", proto byla 1. Světová tak ničivá, proto nás ,,Spojenci" prodali v Mnichově ve jménu "míru za každou cenu", proto jsme zůstali sami tankům Varšavské smlouvy na pospas, proto jsou islámské země dnes tam, kde jsou (slušný název místa, kde se nachází, by byl možná nepatřičný).

Proto se u nás nachází desítky, možná stovky extremistických buněk, majících své imámy na stech a tisících evropských mešit. Protože tupým údělem našich generací je neschopnost přemýšlet dopředu dále, než od obědu do večeře. Nikdo si nelámal před lety hlavu s důsledky, takže se dnes krčíme ve strachu z magorů, posedlých vzorem ,,nejlepšího z lidí" (Mohameda), chtivých soutěžit v počtu zabitých káfirů na metr čtvereční a koušeme si nehty nad obavami, zda ten arab, co se nastěhoval vedle není taky mudžáhid vyslaný do bitvy v ,,Dar al-Charb", domě války, tedy z pohledu muslimů v Evropě. Patrně zvláštní pro mnohé muslimy musí být skutečnost, že zatímco v domě války je mír, v domě míru (Dar al-Salam) nestojí dnes už kámen na kamenii.

Unie si prostě vzala do hlavy, že zopakuje neúspěšný Darwinův a FitzRoyův experiment v masovém měřítku, jen s tím rozdílem, že se lidi s odlišně tvořenou morálkou a jinými hodnotami neobtěžuje naučit způsobům naší civilizace, jen je hodí do země se společností, které uprchlík nerozumí, její hodnoty nechápe a nedůvěřivě odmítá. Naopak je ještě přesvědčuje, aby si zanechali návyky a zlozvyky své vlastní, byť nutně musí časem přijít do konfliktu s okolím.

Co bude v Evropě po návratu bojem ošlehaných muslimů? Jak dlouho se Evropané nechají mámit konejšením, že jich se to netýká, nikdy týkat nebude a rozhodně to nemá nic společného s islámem? Pominu - li fakt, že jména obviněných z některých teroristických masakrů v Evropě nejsou třeba Gérard, Franz či Karel, ale Omarjan, Ahmed nebo oblíbený Mohamed - čímž bych zabředl do polemiky o "krvežíznivosti arabů" - vyzdvihnu paradoxní skutečnost, že případné budoucí vraždění v zemích nevěřících pod vyvěšenou černobílou standartou prakticky nemusí mít s IS něco společného.

Vzhledem k obsahu vlajky to může být jen muslimovo vyjádření věrnosti Alláhovi a Mohamedově učení, protože vlajka neobsahuje nic, co by charakterizovalo výhradně Islámský Stát. Je to text šahády a Mohamedova pečeť.
Pro připomenutí vzpomeňme, kolik "odborníků" varovalo před pálením vlajky IS, neb by to mohlo urazit náboženské cítění muslimů a (nejsměšnější varování) "zbytečně je radikalizovat."
Proč si tedy hřejeme hady na prsou, když víme, že je sebemenší pohyb může rozdráždit?
Jako křesťana mne velmi uráží snižování a zneužívání křesťanských symbolů ke zlu, jako křižování ši'ítů, jezídů a křesťanů na území ovládaném IS. Ještě více mne pak uráží omlouvání islámské konstanty, neboť kde se v minulosti objevila, tam to znamenalo jen největší zhoubu pro místní křesťany, židy a pohany. Přesto mne ani jiné křesťany nenapadá napravit si chuť vražděním muslimů či nevěřících a dokonce se toho nikdo ani neobává.
A pramálo nám pomáhá přesvědčování a drzé tvrzení, že Islámský Stát (nikoliv Islamistický) nemá s islámem nic společného. Protože má a má společného hodně, neřku - li vše.
I mainstream na půl huby doznává, že se striktně drží sunny a práva šari'a, tedy hlavních pramenů muslimské víry.

Celý svět, respektive zástupci jeho zemí, se při každé příležitosti omlouvá muslimům za s prominutím, kde jakou volovinu, ať už jde o cokoli, jen aby se nemusel zaobírat do běla rozvztekanými muslimy a nemusel na podruhé vyprávět složité, na koleni složené myšlenky, jak skutky těchto příliš upřímně věřících nemají nic společného s jejich vírou protože islám je přeci náboženstvím míru. Dobře tedy, když my se do nekonečna omlouváme, ať už za pouhý obrázek v tisku nebo nevinný film, proč se žádný vysoce postavený muslim neomluvil za řádění teroristů v Evropě? Hořekují nad strašnou islamofobií v Evropě, lomí rukama a čertí se nad každým, seč oprávněným, zásahem v mešitě. Lamentují, když padne v platnost zákon třeba o zahalování, ale při útoku muslima na bezvěrce, odpálení autobusu, metra, sebevražedneho atentátu na letišti nebo vystřílení nějaké redakce, mlčí, jak zařezaní.

Kde je ta tolerance, solidarita a láska o které tvrdí, že je hlavním poselstvím islámu, ptám se (už po stopáté)?

Třebaže je nebo není Islámský Stát islámský, Unie mu nechává svou neskutečnou neschopností otevřené dveře. Namísto řešení nutí svým státům povinné kvóty a nestydí se je ani vydírat. Přitom řešení je sic velmi surové, ale je. Lodě s migranty prostě ještě na pobřeží Libye otočit zpět na břeh. Ty, co měli to štěstí, že se dostali na Evropský břeh, důkladně lustrovat a selektovat, nežádoucí obratem poslat zpět. Další vlny by si hned rozmyslela, zda jim cesta stojí za to, když je z břehu pošlou zase na zpět. Krize si žádá krizová řešení. Plnění táborů, budov, tělocvičen nebo kontejnerů, rozestrkání po státech - ten si jich vezme tolik, ten tolik, tenhle se má líp, dostane dvounásobek, hurá, krize vyřešena - je jen nimrání se v bolavé ráně. Až se rozdělí jedna masa běženců, kam se dá ta další? Kam se dají ti, co na svou loď teprve čekají? A co džihádiste, kam dáme je?

Milí čtenáři, máme mnoho otázek, včetně jedné nerudovské: Kam s nimi? Věřím, že máme i každý svou odpověď, ale pouhé štěbetání je nevyřeší. Proto máte na přemýšlení nad řešením čas do dalších voleb, kdo se vám jeví jako nejlepší možnost pro naši republiku při řešení situace dnešní i budoucí.

Samozřejmě, že se zde ozývají hlasy pro migranty, vrhači vajec, ejakulátoři do svěcené vody a řvouni, umějící plivat po nás, coby xenofobech a rasistech - osobně se domnívám, že tito lidé a kolaboranti s nacismem jsou jedno a totéž -, nejde o to jim odpovídat, ale býti hlasitější a aktivnější než oni.

Během psaní dnes ráno jsem se dozvěděl, že Česká republika nakonec podlehla neuvěřitelnému diktátu Německa... Co na to říct. Jsem zklamaný a vskutku vyděšený. Po 77 letech, téměř na týden přesně jsme opět pod

nátlakem Německa a spojenci necháni napospas. Snili jsme o demokracii. Tento týden jsme na vlastní kůži zjistili, že sen bude stále jen sen. Evropská Unie porušila svůj status demokratické společnosti a pošlapala svobodu sprostým diktátem. Toto není demokracie. To je fašismus, jen v novém kabátě zdánlivé solidarity. Nevzdávejme se.