Multikulturní monstrum a ticho po Arabském jaru

Také ste viděli, jak se doslova naráz "z blesku" stalo z umírněných, za demokracii bojujících muslimů, stádo šílených, hlavy řezajících islamistů(dříve Evropských znalců na islám)??

Při vzpomínce na propuknutí takzvaného Arabského jara vám dnes tehdejší zastánce sotva kdy řekne, že se spletl. To ze zásady žádný nemůže udělat, neboť by musel uznat díry ve vlastní idee. Arabské jaro totiž mohlo a mělo potenciál (ano, mělo) k rozvinu prvních demokratických zřízení státu po diktátorských režimech. A výsledek? Lybie jako stát neexistuje, je ovládána sekčně militaristickými skupinami džihádistů, které vzájemně soupeří o moc. Egypt po svržení "umírněného" Muslimského Bratrstva z vlády je v neustálém napětí kvůli bojům proti výpadům teroristických útoků právě zmíněného MB a dalších militantních skupin, nijak neulehčovaném tvrdým opatřením hegemonní vlády generála Sísí.

Sýrie je už 4 roky v naprostém chaosu, kde se "umírnění" muslimové stali náhle islamisty, opouštějíc důvěru Západu, který je fakticky podporoval dodávkou zbraní a zásob. Asad se dosud drží, ale díky tomu, že jej má západní Evropa společně s USA stále za diktátora, den ode dne jeho armáda slábne a Západ s ním odmítá spolupracovat. Pročpak vkládaná naděje v demokracii přestala fungovat?

Odpověď je vlastně prostá, jen se ji málokdo odvažuje přiznat. Za celá staletí byly národy arabské, turecké a celkově dnes vnímané jako Blízkovýchodní, drženy pod diktaturou, fakticky už od založení prvního chálífátu na Arabském poloostrově roku 632 nástupcem Mohameda, Abu Bakra. 

Arabské a nomádské kmeny byly stále znesvářené a nebylo je lehké sjednotit díky náboženským rozdílům a teritoriálním sporům. Abu Bakr jim samozřejmě vnutil islám, některé kmeny jej však přijaly jen na oko, jiné vůbec a boje pokračovaly. Až po nástupu 1. chálify Ummájovců, Mu'ávia I., se ekonomickým tlakem a zároveň příslibem rozšíření teritorií stavěly kmeny "do latě", neboť zlikvidování sebemenší vzpoury a průběžné čistky přiměly kmeny držet při sobě a příliš nejančit. O tom si ale určitě povíme příště.

Prvně je třeba lehce načrtnout směry nebo spíše větve multikulturalistických zastánců, které se během začátku posledního tisíciletí velmi rozdělily.

Začneme stručně tím, jací multikulturalisté jsou, kdo jsou.

Tento komplikovaný název vystihuje zavilé obhájce kulturní pestrosti, soužití různých kultur, etnik a národností pohromadě.

Ze všech možných i nemožných koutů světa se najednou vyrojily spousty samozvaných i opravdu vzdělaných odborníků na jiné kultury, antirasisté bojující zarputile proti i domnělému rasismu málem vlastním tělem, kdyby to šlo, či pořízením si manžela nebo manželky jiné národnosti, nejlépe i jiné rasy, etnika. Člověk se pak často ptá, zda si svůj protějšek dotyčný vzal skutečně z lásky nebo z pravé touhy demonstrovat svůj postoj. 
Na zastávání se menšin nevidím nic špatného, tedy pokud je opravdu zapotřebí. 
Mezi těmito zastánci a "multikulturalisty" se však v hojné míře vyskytují takoví zapálenci, kteří by vám i rozumný a podložený názor, co je v rozporu s jejich přesvědčením, byli schopni doslova omlátit o hlavu. Takoví se vyznačují v několika charakteristických rysech, které se pak kombinovaně projevují u všech, do jednoho: 

- Umí zručně šermovat médii, zejména bulvárními plátky. 
- Jsou zaměstnanci médií nebo pánských časopisů. 
- Nejsou zaměstnanci žádných novin, ale jsou uživateli min. dvou blogových účtů nebo vlastní alespoň jeden server 
- Problematiku soužití rozdílných kultur řeší pouze ve svém okolí nebo v zemích, kde je většinová západní kultura, tedy většina Evropy a Ameriky. Zásadně pak vidí chybu výhradně na straně většiny. Problémy v soužití jiných kultur v místech domoviny na západním světě menšinové kultury naprosto popírají nebo o nich pro jistotu vůbec nemluví. 
- Většina multikulturalistů vidí rasismus jen na straně většiny, nikdy na straně menšiny, rasista a xenofob může být vždy jen běloch, nikdy ne černoch asiat nebo arab. Objektivní názory, nelíčící nikoho v jen dobrém nebo jen špatném světle pohotově označují za extremistické žvásty. 
- Každého s odlišným pohledem, než zastávají oni, který si navíc ten svůj pohled dokáže obhájit a zdůvodnit, bez váhání označí jako rasistu, nacistu a xenofoba, podají na něj x žalob za hanobení jiných národností a statečně o něm vypráví na soukromých diskusích, často i na svých blozích a článcích pro noviny a neméně statečně se vyhýbají přímé konfrontaci. 

- Překvapivá většina těchto "bojovníků za lidská práva" a obránců soužití kultur je otevřeně antisemitistická. Své protižidovství a vyvolávání protiizraelských nálad kryjí názvem antisionismus a ospravedlňují se tím, že Izrael přeci utiskuje nebohé palestince. Jejich vzorem je 1. terorista s nobelovkou, Yasir Arafat a nenávidí představitele Izraele, jako Barack, Peres, Netanjahu nebo Šaron, vlastně nenávidí celý Izrael, protože se, sprosťák jeden židovský, odmítá přestat bránit atakům nepřátelských arabů. 
- Hlavně po tragickém datu 11/9 2001 se z těchto multikulturalistů stali opět "monokulturalisté", zaměření hlavně na zapálenou obhajobu islámu a muslimského světa. 
- Každého muslima či každou muslimskou organizaci, co se podílí na něčem záslužném, nazvou pravým muslimem nebo pravými muslimy, kteří jednají ve jménu pravého poselství mírumilovného islámu. 
- Antisemitické výroky různých imámů, šejchů, muftí i samotných hlav islámských zemí s oblibou označují jako chybu v překladu. 
- Muslim, který spáchá zločin, ať už jde o dekapitaci mačetou, znásilnění nebo teroristický čin, není muslim, ale islamista, nemající s pravým islámem nic společného. 
Zmatek v makovičkách multikulturních lidiček vzniká ale tehdy, když se mírumilovní muslimové náhle transformují na zlé islamisty. To jsme pak svědky názorových parakotoulů, ve snaze "politicky korektně" vysvětlit, jak to s tím muslimem a islamistou vlastně je, kdo je praktikující, kdo umírněný nebo skutky muslimů - islamistů různě obhajují, omlouvají, případně záhadně ztratí řeč. 
Nejviditelnějšími případy takových přerodů muslimů na islamisty a naopak jsou dnes Sýrie Lybie a Egypt. 

Po bezmála čtyřech letech řezání hlav, končetin, bičování, upalování a veřejných poprav v oněch zemích už málokdo tvrdí, že jde stále o boj za nějakou demokracii (v těchto končinách prostě demokracii nelze nikdy zasét neb by se tamní lid požral za živa už před věky bez nějaké formy diktátu). Skutečně už došlo k tomu, co na Východě panuje již od smrti Mohameda. Boj sunnitů proti ši'ítům a boj "správných" sunnitů proti odpadlým (umírněným sunna muslimům, odmítajících jediný výklad Mohamedova poselství, jak praví korán), v čele však boj proti všem nevěřícím, shirk, modloslužebníkům, gayům, židům, a tak dále, existuje něco jako nepsaný seznam, co všechno je třeba eliminovat a zničit, neb to odporuje poselství Aláha a jeho osla, možno posla Mohameda, který zjevil tak dokonalé a jasné "Boží slovo", že nad ním ještě dlouhá staletí nechápavě kroutili hlavou i sami Mohamedánští zapálenci.

Jen abych se vrátil k hlavní myšlence celého článku, pro příklad v Sýrii se na počátku června roku 2011 rodila vzpoura proti Asadovi a jeho diktátorskému režimu. Nuže, ačkoli " opozice" byla hlavně sunnitská, Západ odmítal vidět začínající zápolení dvou muslimských směrů, které se tiše a nesledovaně začalo rozvíjet už po svržení Sadáma Husajna v Iráku. Sýrie zafungovala jako ventil boje o moc shi'a vs. sunna.

Západ si řekl zřejmě, že by nebylo na škodu opozici podpořit, zejména Francie se na vojenskou podporu třásla, jako ratlík čekající na párek, bude o diktátora méně a zavládne v tomto kraji demokracie, jak si ji představujeme, hurá do toho. Nikoho ani nenapadlo zjistit si, koho vlastně zbrojí a financuje, takže si Západ snad nevědomě vytvořil "umírněnou opozici" z Al-káidy a dalších teroristických skupin, které fakticky považuje za nepřátele. Saúdské Arábii USA draze platila a platí za dodávky ropy a nerostů, KSA pak obratem poslala a posílá tytéž peníze na konta nepřátel Západu, kteří okamžitě po začátku vřavy deklarovali, že jde hlavně o boj správných muslimů proti odpadlíkům, tedy sunnitů proti ši'ítům. Stal se z toho neustálý kolotoč, který půjde zastavit leda tehdy, když Západ přestane financovat Saúdy, kteří financují teroristy, ti za tyto peníze nakoupí zbraně na další džihád proti Západu, který pro potření terorismu v regionu pošle peníze zase Saúdům, kteří peníze dají opět... Škoda mluvit. Nepoučil se Západ ani z toho neb se tváří, jako že o ničem neví, takže krom peněz dává peníze vzbouřencům, ti nyní houfně dezertují do řad IS a Západ stále jen kouká a mele cosi o náboženství míru a potřebě zastavit krveprolití v Sýrii a Iráku, i když toto krveprolití jaksi živí, že.

- Tiší pozorovatelé z řad multikulti už jen moudře mlčí a mnohdy raději ani nesledují průběh táhlých bojů v Sýrii, jen čekají jak to dopadne. Své názory jen nepatrně nastíní na soc. sítích, ale vyhýbají se jakkoliv vyjádřit ke spojitosti s islámem. 

Jediní, kteří se o této spojitosti nebojí mluvit, jsou kupodivu sami muslimové. 

Ti a také zastánci islámu se o celém konfliktu nevyjadřují, jako o souboji dvou směrů. 
Používají často tvrzení, že jde o ,,boj za pravý islám." A teď babo raď, který je ten pravý a který levý, když se na tom sami muslimové neshodují již od smrti Mohameda... 
Zastánci islámu naopak tvrdí, že jde o střet muslimů s islamisty. V tom, která strana je která však nemají většinou jasno, takže si je často pletou. 

Trochu to teď utnu, neb mám za to, že to nejhorší na sebelepším článku je přílišná délka, takže jsem se rozhodl v této polemice pokračovat příště, s vaším dovolením (vskutku nechci nikoho nudit rozplizlou sérií o patnácti dílech, takže víc než dvou částí na jedno téma se ode mne nedočkáte, slibuji)

Jen chci ještě podotknout, že v marasmu nelze obvinit jen jednoho, jen multikulturalisty, jen Západ, jen Východ nebo jen islám. Na vině jsou všichni ti, co se rozhodli nad tímto mlčet nebo to omlouvat, případně zlehčovat. Věděli o tom, co "Arabské jaro" mohlo způsobit, ale přehlíželi to. Kdo na to upozornil, toho umlčovali nálepkou XENOFOB, NEONACISTA, POPULISTA, ISLAMOFOB a dalšími nesmysly. Tak proč se k tomu teď odmítají znát?