Tak jsme se opět zmýlili. Alespoň se to tak říká. Jenomže, kdo se spletl a včem? Aneb, když multikulturalismus vyráží dveře
Tak jsme se opět zmýlili. Alespoň se to tak říká.
Intenzivně se nyní řeší, co s přívalem uprchlíků. Ti se snaží dostat do Evropy všemi možnými prostředky, jak přes Středozemní moře, tak přes Turecko nebo přešplháním střežených plotů na hranicích se Španělskem a následným skrytím, či rovnou přepadením dálkových kamionů na odpočívadlech. Evropa sice váhavě sbírá prostředky na námořní operace, mající za cíl zničit převaděčské lodě a lapit převáděče, ovšem mnohem razantněji řeší, co s uprchlíky a na místo toho, aby je obratem poslala zpět, popírá svůj status demokratické struktury států a nutí nebohé muže (ano, "only" muže, plus minus pět žen), hledající štěstí, putovat od hranic k hranicím, od státu ke státu, z azylu do "darovaných prostor". Kdyby jen to. EU by chtěla, vlastně už chce, aby všechny členské země, mimo těch s výjimkou z Lisabonské smlouvy (mohla mezi nimi být i ČR, měl jste stát za Klausem, pane Sobotko!) povinně přijaly stanovené procento z počtu uprchlíků, spočtené dle průměru HDP a počtu obyvatel. De facto počítá, kolik lidí je schopno ročně zaplatit jednoho uprchlíka,to jest tisíc pětset děleno (slovy) desetiapůlmilionem obyvatel. Proto se na nás každodenně valí zprávy, jak my, sobečtí Čechové, nechceme přijímat nebohé, utrápené uprchlíky, i když za ně skoro nic nedáme. Já říkám a nejen já, že to skoro nic je jen dočasné.
Za prvé, příliv uprchlíků zdaleka neskončil, naopak, každoročně se zvyšuje a ještě dlouho bude. Takže číslo není konečné.
Za druhé, Evropská Komise "příděl" uprchlíků stále počítá, tedy se můžeme dočkat až 3 000 uprchlíků ročně. A ani toto číslo nemusí být konečné, neboť proti mimořádnému přídělu jsme se vzdali práva veta (opět tím narážím na tlačení vúkoř výjimce z Lisabonské smlouvy) a tedy, pokud to přijde, dostaneme je, ať se nám to líbí nebo ne.
Média zejména z Německa, se nás snaží peskovat, co jsme to (s prominutím) za parchanty, když nejsme s to, přijmout uprchlíky, kteří se přece musí někde ubytovat. K tomu se přidá foto zbídačených dětí, plačících žen a náhle na nás jakoby nic vyplatí fotku "nebohého" dobře živeného uprchlíka v saku, jak je vytahován proti své vůli z kamionu, do kterého se předtím vloupal. Nejsem žádný expert na výživu, ale myslím, že takhle hladový zbídačený a zoufalý člověk nevypadá. Samý sval, dobře stavěný a vymóděný jako na candrbál. A nikomu nepřijde zvláštní, že nevypadá ani jako Syřan, Iráčan nebo Libyec, o kterých nám tvrdí, že jsou právě oni ti uprchlíci. Jenže, ať se vám to líbí, či ne -třebas mě obviňujte z rasismu- tito uprchlíci neviděli zmíněné oblasti ani na fotce. Všem je to jedno. Hlavně, že ti odporní Češi, čecháčci, je tu nechtějí. Pokud chcete, milí mediální šiřitelé vlastního patentu na dobro, vědět proč je tu nějak moc nechceme, nemusíte nikam dojíždět. V Německu, nedaleko hranic s ČR jsou výtržnosti imigrantů takřka na denním pořádku. Rozbité výlohy, počmárané synagogy, průvody islamistů. Frankfurt a Mnichov mají dokonce Evropskou raritu. Muslimové si zavedli Daw'ah týdny. Verbují muslimy do svých mešit, rozdávají korán a kolemjdoucí Němce přesvědčují, aby se přidali k islámu, neboť jinak je čeká "trest nesmírný". Ve Švédsku ti nebozí "imigranti" způsobili stoprocentní nárůst znásilnění a násilných činů na ženách. V Norsku si nárokují Oslo a hrozí teroristickými útoky, pokud jim Norsko nevyhoví. Ano, multikulturalismus skutečně obohacuje. Bohužel primárně jen strachem. Tolik se Evropa od posledního obléhání Vídně Osmany totiž ještě nebála. Omezuje veřejné mínění korektností, diktuje, u čem se smí mluvit, o čem ne, z čeho si v žádném případě nedělat legraci a o čem být raději úplně zticha. Porušuje demokracii nejen tím, že zadává povinné kvóty, to není demokratické ani trochu, ale tím, že brání v rozhodnutí samotných uprchlíků, kteří lautr vůbec nestojí o to, jet do ČR, Slovenska nebo třeba Maďarska. Chtějí do Německa, Francie, Španělska a dalších, ale Evropská unie opět obchází svou demokratičnost tím, že je pošle tam, kam nechtějí a nechtějí je ani místní. Takže, kam najednou zmizela záruka demokracie? Nedělal nakonec to samé i komunismus? Tvářil se, jako demokracie, tvrdil, že je demokratický a zatím omezoval seznam co "můžeš" a rozšiřoval co "musíš". Tehdy to bylo, že země musí přijmout svazáckou pomoc z Vietnamu. Vietnamci jsou v České společnosti adaptabilní a svým způsobem je mají Češi i rádi. Pro tuto adaptabilitu jsou členy České společnosti, protože Vietnam je v zásadě kulturně blízký, stejně jako Západ. A kromě nějakých vrtochů s marihuanou a padělanými značkami v pohraničních trzích si nevzpomínám, že by s nimi kdy někdo měl větší problém, jako ty co se řeší s araby. Důvodem je hluboká kulturní rozdílnost, díky které se arabové, hlavně muslimové, jen těžko adaptují. Snaha o integraci ať arabů nebo afričanů se podobá snaze převychovat kočku na psa. Můžete jí dát psí známku a obojek. Můžete ji naučit venčit se v parku. Naučíte ji i otevírat dveře, držet při česání, bude vám sedět v klíně, spát s vámi v posteli, ale pořád to bude kočka a bude svá. Evropa se zmýlila v integračních plánech a své vizi jednoduché integrovatelnosti. Jiné kultury přijdou, budou sice mít své zvyky, ale jsou to přece lidi, jako my, takže určitě se mezi nás určitě adaptují. Tak to vidí unie. Místo toho se objevují hrozby teroristických útoků, více výtržností, znásilňování žen, více ubodaných, ubitých, přepadených, přibývá útoků na židy, křesťany i ateisty. O přepadených křesťanech a ateistech se pro jistotu mlčí úplně.
O pronásledovaných židech se prostě řekne, že vůči nim narůstá nenávist jako ve dvacátých a třicátých letech. Z či strany ta nenávist jde, o tom je na slovo skoupá. Řekne jen, že nenávist narůstá kvůli rostoucím extremistickým buňkám. Člověk si tak představí velkého, plešatého imbecila se zdviženou pravicí, výhradně bělocha. Samozřejmě, že se pár takových tupců dnes pár najde, ale antisemitismus a neonacismus je v Evropě prakticky na vymření. Ve skutečnosti jde o narůstající extremismus ze strany muslimského přistěhovatelstva. Muslimové z Blízkého Východu i z Afriky se drží svých antisemitických pověr, které jim předali rodiče. Načrtněme jen několik;
-Židé mají neskutečně odporný tělesný zápach. Dokonce takový, že i když se několikrát denně umyjí, pořád páchnou.
-Židé se množí souloží s prasaty. Židé jsou potomci opic a prasat.
-Jedno arabské přísloví rčí: "Každý národ stvořil Alláh. Jen židy vytvořil Satan."
Nehledě na to, že to není pravda, oni tomu věří! Přesto, Izrael je v pravdě jediný demokratický stát na Blízkém Východě a stále existuje navzdory tomu, že se je mnohem početnější armády arabů pokusily zničit již několikrát v historii. Poprvé už těsně po vyhlášení státu Izrael. Naštěstí vždy neúspěšně. Kdyby se to samé dnes, Evropa by jistě mluvila o extremistických manévrech proti Izraeli. Araby či rovnou muslimy by nikdo nesměl jmenovat.
Jaký je rozdíl, mezi realitou v IzraeIi a tím, co nám představují zprávy, si povíme jindy. Kdy? Dejte mi pár týdnů.
Nedávno v ČT proběhl rozhovor s Vladimírem Špidlou. Ten byl rozhodně pro přijímání uprchlíků. Obavy nad příchodem vojáků IS a dalších islamistických magorů označil jako neopodstatněné. Prý se stačí podívat do tváře mužů na lodích, podle toho prý poznáme, že jsou to subsaharští křesťané, žádní islamisté.
Špidla patrně dokáže v tvářích jako jediný na světě poznat vyznání dle obličeje, jinak tento blábol vysvětlit nelze.
Jací jsou Češi zlí nám přednesl nedávno Martin Rozumek:
"Cílem Evropské komise je, aby uprchlické břemeno netížilo pouze několik států Evropské unie, které zaznamenávají v posledních letech rekordně vysoké počty žádostí o azyl na svém území (Německo 203 tisíc azylových žádostí v roce 2014, Švédsko 81 tisíc azylových žádostí v roce 2014, Itálie 65 tisíc, Maďarsko 43 tisíc), ale aby svůj díl solidarity a odpovědnosti nesly také ostatní státy EU, a je jich téměř polovina z unijní osmadvacítky, které naopak zaznamenávají v posledních letech rekordně nízké počty azylových žádostí: Česká republika měla v roce 2014 pouze 1156 žádostí o azyl, v roce 2013 celkem 707, v roce 2012 pak celých 753 žadatelů. Jinými slovy, Maďaři měli za jediný rok dvakrát více žadatelů o azyl než Česká republika za poslední dekádu. Českými byrokraty tolik kritizovaní Italové zachrání za deset dnů život více uprchlíků než celý náš azylový systém za pětadvacet let jeho fungování." Chudák Rozumek nám tady spílá, že jsme odmítli jako jedni z mála zachránit něčí životy. Takoví jsme sobci a "parchanti". Dánsko, Irsko a VB pro jistotu jsou také zahrnuti do kontextu, že jsou to srabíci, co se bojí zachránit něčí život. Do toho nám ještě přihazuje bezmála 1.500 utonulých uprchlíků. Že je bezmála třetina z nich z lodi násilně vyhozena do moře kvůli jinému vyznání, Martin raději mlčí. To nikoho nemusí zajímat, stačí, když vědí, jací jsou to nenávistní xenofobové, když nechtějí u sebe ty ubohé. Dokonce jsme odporní fašisté a islamofobové, čímž Rozumek sám potvrzuje, že jsou ilegální přistěhovalci hlavně muslimové: "Problémem jsou spíše český rasismus a částečně též pochopitelná islamofobie, které jsou v naší společnosti hluboce zakořeněny. Česká politická reprezentace pak v podstatě v tomto ohledu vzorně reprezentuje obavy a postoje většinové veřejnosti a argumentuje nutností zachovat princip dobrovolného přijímání uprchlíků, přestože nikoho dobrovolně přijmout nehodlá. Přijetí patnácti nemocných syrských dětí s rodinami se řešilo snad rok, vláda jej nejdříve odmítla, pak v lednu tohoto roku schválila a dosud nedorazilo ani jedno z těchto dětí. A dodnes kvůli těmto dětem píší aktivní „hateři“ nenávistné emaily ministerstvu a nevládním organizacím." Vidíte, vy česští dobytci, co jste to za grázly? Přijímáte málo uprchlíků a ještě brbláte! Styďte se, islamofobové!!!! A tak jsme se zase spletli. Čekali jsme demokracii. Čekali jsme dobrovolnost a svobodu z rohodování. Místo toho máme poučování a peskování. Málokterému eurooptimistovi po vstupu do EU vydržel jeho optimismus déle, než rok. Kdo se ho drżí do teď, stal se šílencem trpícím oikofóbií (strachem a neopodstatněným odporem k domácímu prostředí) a manií po všem cizím, byť sebezničujícím. Takto začínal i pád Říma. Čím více přijímáme sebezničujicích pravidel, tím více se stává aktuálnější k zhroucení Evropy otázka kdy se to stane, než otázka jestli.
