Až nám zaklepou na dveře

Bojíme se islamizace, bojíme se uprchlíků. Ale neměli by se bát spíše uprchlíci o islám? Neboť, kdykoli islám zavládl, nevěděl si se svou mocí příliš rady

Vyznáte - li se alespoň trochu v historii, vzpomenete si na dnes převelice proklamované období jakehosi rozkvětu islámu. Slovutní pánové s vousy pěstěnými i bez nich, islamologové a další pochybná zvířátka vyprávějí o našem obohacení, o naší kultuře, notně plynoucí z tzv. Zlatého věku islámu. Matematika, fyzika, chemie nebo jen vodní dýmky prý pramení právě z tohoto věku a tedy bychom měli být muslimům vděčni za to, že plundrovali, obsazovali a svou primitivní věroukou zasáhli do Evropy a jaksi ,,pozvedli" vědění one civilizace, obývající země Severní Afriky, Malé Asie, Persie, Španělska a okrajové části Jihovýchodní Evropy. Jak to s oním vzděláním vlastně bylo jsem krátce vypověděl na svém blogu před několika měsíci. ( http://lubosvlasak.blog.idnes.cz/c/456407/vzdelavaci-balicek-pro-laicke-islamofoby-cast-2.html ). Dnes již existují mnohem odbornější a propracovanější práce a studie, jasně odhalující tuto chatrnou lež.

Jenže, pokud nás chce islám skutečně ovládnout, je na snade otázka, zda-li se s mocí získanou dokáže natolik bezmyšlenkovité náboženství, mělce kořenící doktrína, nějak poprat.

Po začátku 20. století a utlačení Osmanské říše nabulíkovaly Spojené Státy a její spojenci arabům, že jsou jakýmsi národem a jednotným živlem. Tihle arabové si pak počali nárokovat veškeré zeme, kde kdy panoval islám a jeho pravidla. Tudíž proto i takzvaní palestinci odmítají vazby żidů na Izrael, neboť jej ,,nejdřív" (mysleje, že před islámem tu nebylo nic) obsadili arabové, poté seldžučtí turci, vycházejíc odkudsi z jihoasijských stepí. Jen díky ovládnutí islámských mocností konvertovanými a horlivými turky jednou a patrně pro vždy je nazváno Turecko arabskou zemí, ačkoli mají turci s araby společného asi tak, jako pověstný vztah kočky se psem. No a milé arabské národy získaly část země po rozpadlé říši Osmánské, aby si v ní vládly, jak nejlépe umí. Jenže, oni neumí. Jejich muslimská nabubřelost sic umí velmi dobře rozkazovat, nařizovat a dělat si nároky, jenže vládnout nedokáže, leda by přestali lecjací arabové tolik lpět na svém Alláhovi, bez kterého člověk ani ruku v lokti neohne. V těch zemích to jakž takž šlo, dokud si nevzali do hlavy mohamedánští pošukové, že vládnout musí islám, neboť dokonale ví jen Alláh a lidé jsou jeho nástroji bez vůle. Bezvěrec je nástrojem satana a hrr, hlavou státu musí být jedině muslim. Nojo, jenže muslim, co neví, co si se svou mocí počít a jak s ní naložit.

Takže se to po roce 21 v bývalém sultanátském prostředí sem tam popralo, občas musel přijít nějaký ten oblíbený převrat, ši'íté se sunity si občas dali do držky, aby si usmysleli, že za vše mohou sionisté, po roce 1948 dokonce Izrael, Západ, Amerika nebo sám Šajtán. Ono totiž nejde z úpadku obvinit islám. Ten je přece dokonalý a nezpochybnitelný, kdo by se k tomu odvážil, obvinil by samého Boha, že něco udělal špatně. Tlak a napětí, kdy muslimové vztekle točili hlavy všemi směry hledaje, kdo za úpadek jejich zemí může, po léta rostl jako v tlakovém hrnci, až přišel neodvratný vrchol před explozí, takzvané arabské jaro. A jsme u toho. Západ dal kdysi muslimům velkorysou nabídku vládnout si sami a jejich potomci dnes v houfech prchají před následky vlastní neschopnosti.

Nesou si v uprchlickém ranečku porci své bídy, bohužel ale i své nekonstruktivní víry a chorobné zlosti na Západ a nepochopení skutečného důvodu svého útěku. Pravím vám, že pokud si nepřiznají, že za úpadek může ustrnulost islámu, nikdy se tu nezabydlí dokonale.

Pokud časem dojde v Evropě k nějaké islámské revoluci, začnou se hašteřiví muftí a imámové přetahovat o moc, kdo bude chalífa, atd., avšak jak naložit se svým vlivem nad Evropou nebude vědět ani jeden. Nutně díky mělké ideji islámu zažije Evropa absolutní rozklad a paniku. Až se muslimové vypořádají se svými nepřáteli, tedy židy, křesťany a nevěřícími, začnou se požírat mezi sebou. Sunnité se ši'íty, společně se vrhnou na súfi, sami shodí své neschopné vládce a uprchlíci se tentokrát pohrnou z Evropy... Kdoví kam. Možná do Ameriky, možná do Ruska, možná za polární kruh. Tam se muslimům totiž moc nechce, neboť jen s dodržováním povinného půstu během ramadánu by byla velká potíž. Totiž, muslimové o ramadánu mohou jíst až po setmění, jenže v jednom období se za polárním kruhem Slunce jen nachýlí k obzoru, ale nezapadne. I o půlnoci můžete v klidu při sluníčku číst noviny. Tudíž, padne - li ramadán zrovna na toto období, pomřeli by tamní muslimové patrně hlady, neboť revize Koránu a uzpusobování se podmínkám je těžký hřích. Člověk nesmí upravit nebo porušit to, co přikázal Mohamed, tedy pardon, vlastně Alláh předal Džibrílovi a ten zase Mohamedovi své dokonalé,  Boží slovo, plné nerušitelných příkazů, sadistických trestů v pekle, tělesných rozkoší v ráji, Boha milosrdného, avšak úskočného, malicherného a s oblibou trestajícího, který touží naplnit peklo lidmi spolu s džinny.

Boží slovo plné výzev k dobývání, utínání levých rukou a pravých nohou, zacházení s podřadnými bytostmi, tedy nevěřícími. Boží slovo plné protimluvů a upravených biblických příběhů, rozporů a nejasností (jak to, že je tomu tak, vždyť Alláh prý dal Poslovi slovo jasné, které mělo posadit na zadek každou živou bytost), s chatrným základem a pramělkou filosofií, doplněnou o povídačky a pověry kočovných arabů.

Tedy pokud mohu soudit, islám je v nejhorší krizi od svého vzniku. Pokud by se mu podařilo dobýt Evropu, pokud by se muslimové nějak dobrali k porážce Izraele a vůbec všech nepřátel, přišli by o to poslední, co je spojuje v jejich chatrné ummě, islámské pospolitosti. Ať už se tak stane nebo ne, pyšný mohamedánský drak se svíjí ve smrtelných křečí a je blízko od svého pádu.

A pokud by dobyla tato nesmyslná ideologie Evropu, nemůžeme se zlobit výhradně na mohamedány. Chtěli jsme jistoty a dostali jsme je, zapomněli jsme počítat s riziky. Začali jsme mluvit o všelijakých právech každého, byť jsme si tím huby nabili, ale o povinnostech nechtěl nikdo slyšet.  Díky tomu společnost ustrnula a ztratila vůli k obraně. Kdykoli dříve by se Evropa ubránila obratem ruky. Dnes se jí do toho nechce a sama se rozkládá pod svým vlastním výmyslem; humanitě za každou cenu.