Kdepak ty loňské sněhy jsou...?

Ačkoliv nedávno napadl sníh i tady na jihu v Českých Budějovicích, toto téma nemá se sněhem nic společného. Chtěl bych se v něm zaměřit na směr, kterým se ubírá amatérský sportovní (asi hlavně dětský) svět.

Co si představit pod pojmem amatérský sportovní svět? Co třeba děti v přípravkách, mládež, dorost ve fotbalových či hokejových týmech a vlastně i nás, dospělé. Nejde jen o tyto sporty, ale všechny celkově. Proč se v posledních několika letech ruší bezpočet klubů na nižších či nejnižších úrovních?

Pokud si jen vzpomenu, když jsme hrávali fotbal za dorost v Náměšti nad Oslavou, scházeli jsme se v počtu čítající často "až" 19lidí. A dnes? Je to bída. Není to jen o jednom klubu, tyto problémy jsou všude. Všichni se ohání tím, že je málo dětí, slabá generace atd. Je to ovšem tím? Nemyslím si.

Proč stát nepodporuje sportovní aktivity? Proč, pokud jsou peníze, jdou jen do větších klubů? Proč nejdou i do těch menších a vesnických, kde je dost často plno sportuchtivých dětí a mládeže. No dobrá, např. při rozdělování financí z různých organizací, přičemž dominantní ve fotbale je FAČR, jdou některé peníze i do malých klubů, kde je to ovšem vázané na počet členů, ale členy dost často neseženeme, pokud nemáme peníze na vybavení, provoz, dopravu atd. Je to bludný kruh.

To jsem mluvil vlastně o fotbale. V hokeji je to daleko těžší. Udržovat v provozu zimní stadiony je pro města vlastně něco jako vlastnit černou díru ve vesmíru. Vždyť jen provoz stojí miliony korun ročně. A hokejové vybavení? Jde do řádů desetitisíců a to i u těch nejmenších prcků, kteří se poprvé postaví na led. Každá "normální" rodina v dnešní době na takové věci nemá. A aby je měly kluby? Jak které a vybavení je dost často limitované počtem. Kdo si pak může dovolit platit za dítě x tisíc členské poplatky za to, že jejich ratolesti si mohou jít párkrát v týdnu zabruslit a zahrát se svými vrstevníky?

Samozřejmě vše není jen o penězích. Druhým, minimálně stejně důležitým faktorem je výchova. Nějaké směřování mladých ke sportům. Rozhodně to v dnešní době tak moc není. Může za to taková hektická doba bránící rodičům věnovat se víc svým dětem či co? Nebylo by pro ně přeci lepší se hýbat, než kdesi za domem, co si budeme povídat kouřit, "hulit", ničit cizí věci a další?

Jsem si jistý jednou věcí. Dětí je dostatek, klubů na regionálních, či spíše mikroregionálních úrovní ubývá, i když by mohli poskytnout volnočasovou aktivitu pro desítky jedinců. Nejde jen o ten sport, jde i přátelství, soutěživost, touhu po vítězství. Vždyť to je to, co náš žene k úspěchu.