Radost z Radošinského naivného divadla

   Sešlo se nás v kolínském divadle nemnoho. Představení s tajemným názvem "Někdo to rád slovenské" slibovalo cosi neurčitého, a možná proto chyběli diváci milující osvědčené jistoty a herce známé z českých televizních pořadů a filmů. "Nepřijel Milan Lasica ani Marián Labuda, nebudeme riskovat," řekli si možná.

   Četl jsem o Radošinském naivném divadle už ledacos, ale tohle byla moje první příležitost vidět ho naživo. Výše zmíněné představení mi připomínalo cosi mezi Semaforem a Divadlem Járy Cimrmana.  Začátek plný hudby, zpěvu a tance působil možná až příliš revuálně, ale pak začalo pozoruhodné vyprávění. Příběh kněze Jozefa Murgaše, který, na rozdíl od Cimrmana, skutečně existoval, a zapsal se do dějin vědy, zejména radiotelegrafie, byl zábavný a dojemný zároveň.

   Diváci byli svědky znamenitých výkonů všech herců, především pak Stanislava Štepky, který byl autorem, představitelem hlavní role Jozefa Murgaše a dalších dvou rolí mafiánských bossů. Na scéně se objevila také postava vědce Marconiho. Jeho obavy z neznámého konkurenta jako kdyby opět svým vtipem a hravostí připomněly české cimrmanology. Dnes už těžko někdo posoudí, nakolik byly Marconiho úspěchy podpořeny vlivem mafie, ale to co Radošinské divadlo na scéně v mafiánských výstupech předvedlo, bylo jistě zajímavé i pro příznivce značně černého humoru.

   Byl to velmi příjemný i poučný večer. Škoda jen toho nezaplněného hlediště. Atmosféra při představení mohla být ještě lepší. Radošinské naivné divadlo připomnělo, že pořád ještě existuje humor, který lze přijímat s radostí a ne s trapnými pocity. Humor, který není nahrazován primitivním a obhroublým pitvořením. Přeji Radošinskému naivnému divadlu mnoho dalších dobrých incenací, nápadů i spokojených diváků.