- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Myslím, že by mu do toho hovořilo víc cenzorů než v době kdy tvořil. Za každou stranu nejméně jeden, za každou komoru parlamentu nebo neziskovku si je netroufnu spočítat. -:)
Dietl byl tak trochu jako Kája Gott, uměl proplouvat společenskými peřejemi a na nějakých principech zas tolik netrval.
Dietl na rozdíl od Káji (vybraná slova po "z" - drzý, jazyk, brzy, Ruzyň) poukazoval na společenské neduhy i když nemohl zcela"sepsout" přímo režim. Tím by okamžitě skončil. Dělal kulturu na rozdíl od jiných pro široké vrstvy a to považuji za cenné.
Otevírat problémy socialismu - potíže růstu či růst potíží - v tehdejší politické atmosféře a nebýt přitom zlikvidován bylo velké umění. A to pan Dietl uměl. Natočil i seriál který byl "u ledu". Jakub sklář, prý kvůli "Haničincovi" co v něm byl aktivním funkcionářem KSČ a a za protektorátu udavač.
Zase nepřehánějte s tím velkým uměním: "nebýt přitom zlikvidován bylo velké umění" Jistěže to Dietl uměl, a pokud někdy náhodou ujel, tak to se soudruhy na nějakém dýchánku na ÚV KSČ jistě hezky vyspravili, aby pracující nepřišli k úhoně
Rád jsem sledoval zpracování jeho tvorby a vždy jsem se pobavil, tedy v dobrém slova smyslu. Nemocnice byla super, včetně skvělých hereckých výkonů, vzpomínka na něj vždy potěší
Jejda omlouvám se moc z a to mínus, sám totiž vůbec neznačím protože se vyjadřuju jen diskusními příspěvky, nevím jak mi to tam skočilo čím jsem do toho drbnul, tak sorry
Soudruh mistr slova Dietl by to jistě zpracoval skvěle, a u případných konkurentů by požádal ÚV, aby je trošku upozadili, tak jak to dělal s Milanem Uhdem a dalšími. Jen pro úplnost, citace z blogu Tomáše Peciny: Když Jaroslav Dietl v r. 1985 zemřel, paradoxně nebyl příliš oplakáván ani jednou, ani druhou stranou: ačkoli mu jeho slouhovství umožnilo udržet si i v těžké době životní standard, na který si v 60. letech zvykl, nikdy se mu nedostalo těch projevů uznání, které od režimu přijímali umělci mající jen zlomek jeho talentu, jako byli Jan Kozák nebo Miroslav Florian. Do historie ovšem nevstoupí jako umělec, ale právě jen jako to, čím ve skutečnosti primárně byl – jako zručný, talentovaný a téměř bezmezně bezcharakterní umělecký prostitut.