Fotbaloví příznivci mají ještě v živé paměti sparťanského rádobytrenéra Stramaccioniho. Tento italský elegán upoutal pozornost fanoušků a médií tím, že dovedl mistrně okecat i ty nejotřesnější výkony svého týmu.
Výmluvy z něj prýštily jako voda z kropicího vozu a jeho obličej se stylizoval do výrazu fotbalového spasitele, který přijel vykonat veliké dílo a je jen otázkou času, kdy bude úspěšně realizováno. Na nedostatek času si určitě nemohl stěžovat. Sparta vypadla z evropských pohárů, v lize hrála také bídně, ale italský švihák měl trenérskou židli ještě dlouho pevně pod zadnicí.
Všechno má ale svůj konec, měla ho i trpělivost s taliánským iluzionistou. Štramák sbalil kufry a na jeho místo nastoupil Pavel Hapal. Netvářil se tolik spasitelsky a nedostal také tolik času. V minulé sezóně se Spartě pod jeho vedením podařilo uhájit pohárovou příčku, v lize Sparta po matném výkonu zvítězila nad Opavou a v předkole Evropské ligy prohrála 2:0 s poměrně neznámou Suboticou. Nebylo to dobré vykročení do nové sezóny, ale vyhodit trenéra před důležitou odvetou, která rozhodne o účasti v pohárové Evropě, mi připadá veleriskantní.
Myslím, že by bylo poctivější, kdyby Pavel Hapal dostal více času pro svoji trenérskou práci. Minimálně měl mít příležitost připravit tým pro odvetné utkání. Španělská reprezentace se také zbavila kouče těsně před mistrovstvím světa. Zlepšení to nepřineslo, šampionát pro ni skončil neúspěšně.
Dokud hráči nebudou ochotni a schopni vyždímat se na dno sil, dokud nepochopí, že současná Sparta není obávaným velkoklubem, jak o tom dosud blábolí někteří nenapravitelní fantastové, do té doby se budou sparťané divit, že je porážejí papírově slabší celky. Subotica tak učinila zcela zaslouženě, protože byla prostě lepší.
