Chce to trochu humoru

   MK: Karle, Karlíku, já jsem Ti vymyslel úplně novou básničku na odboráře. Tentokrát ani není moc sprostá. KS: Mirku, co tady děláš? Zalez! Vůbec neukazuj gesicht. MK: Proč? KS: Stačí, že jsme v jedné straně. Nepřipomínej se.              

   MK: Kdo jsem já, Karle, aby mi lid přikládal takový význam?

   KS: Už dlouho velmi neoblíbený ministr.

   MK: Hlavně, že Ty jsi cool a in. Vivat!

   KS: Zato Tebe milují asi jako S-kartu kolegy Drábka. Zmiz!

   MK: Dobrá, jak si přeješ. Jdu na procházku. Třeba na mě bude někdo pokřikovat, a já mu jednu nebo více přišiju. Měj se pěkně, Karle, a trénuj hymnu.

   KS: Budu, až se zase trochu prospím.

   MK:/potichu/ Jen počkej, zajíci, totiž Karle. Jestli budeš na Hradě, já si Tě vycvičím. Ty budeš podepisovat jako naprogramovanej!

   KZ: Tati, kde jsi?

   MZ: Tady.

   KZ: Kde?

   MZ: Přímo před Tebou.

   KZ: Promiň, že jsem Tě hned neviděla. To je tím, že tu máš tak nahulíno.

   MZ: Paní redaktorko, podívejte se...já už z těch besed blbnu. Podívej se pořádně na to první kolo, a řekni mi, co těm Pražákům pořád vadí? Na Moravě byly ty výsledky mnohem radostnější.

   KZ: Přesedlal jsi na slivovici. To bude, možná, ten důvod.

   MZ: Je to nezdárná cháska už od husitských válek.

   KZ: Třeba se polepší.

   MZ: Neměl bych přestěhovat Pražský hrad na Valašsko? Blíže slivovici a mým příznivcům?

   KZ: Určitě ne. Vzdálil by ses becherovce, a s ní jsi přece taky zažil mnoho pěkného.

   MZ: Máš pravdu.

   KZ: S tou ohnivou vodou buď vůbec opatrnej. Jestli se na ten Hrad dostaneš, a budeš místo proklínání tmy zapalovat svíčku, tak hlavně co nejdál od tý pálenky. Ať Hradčany nedopadnou jako Národní divadlo.

   Přeji nám všem šťastnou volbu českého prezidenta. Oba pánové jsou významné osobnosti. Nenechme se manipulovat, volme rozumem i srdcem!