Tlustej kluk a holka s obrovským zadkem.

... a najednou tam šli – tlustej kluk a holka s obrovským zadkem. Drželi se za ruku, vysmátý a spokojený jako čerstvě přebalený mimina.

Byli to takový ty dva neviditelný exoti, který na ulici radši přehlídneš. Vůbec bych si jich nevšiml, kdyby Martin neplácnul: „Ty vole, to je kotelna!“ Chápej, vona ta holka nebyla škaredá, měla docela hezký, dlouhý, hnědý vlasy a jinak byla hubená. Prsa měla spíš mínus jedničky. Ale ten zadek! Navlečenej do černejch elastickejch šortek, plul po chodníku jako pátrací balón.

Seděli jsme na zahrádce pod slunečníkem a vedli děsně důležitý nudný řeči o volbách, Paroubkovi a o fešandách, který chodily okolo.

Ale tohle teda chtělo spláchnout. A jak jsem tak koukal přes dno půllitru na Milana, říkal jsem si, že taky nemá vyhráno. Je to sice machírek, opálenej ze solárka, na břiše má struhadlo vydřený v posilovně, prachy od fotříka a každej měsíc na hraní jiný koťátko. Jenže už mu taky bude osumatřicet. A koťátka mu jednou plíny měnit nebudou.

Nebo Martin. Pokaždý si z něj děláme srandu, že ho ta jeho stíhačka vůbec pustila „na dvě“. Ten má od manažerky nalajnovanej celej den, do poslední minuty.

A nebo já. Po pěti letech bolavej rozchod. Není to nic moc, když zjistíš, že už máš půl roku parohy. Takže rychlý stěhování, prázdnej podnájem a studený noci na netu.

Ten tlustej kluk a ta holka s tím mamutím zadkem vypadali fakt šťastný. A já jim to záviděl!

Ono by asi nebylo špatný, kdyby každej z nás byl aspoň na chvilku pihatým tlustoprdem.

A velkej zadek by některejm princeznám taky bodnul!