Jsou to holt profíci!

Líbí se mi dívat se na profíky při práci. A podle mě právě hokejisti předvedli, co to znamená být profíkem. Nestačí kolem sebe šířit bublinu, jak jsem skvělý hráč, musím to předvést na ledě. A čím těžší soupeř, tím víc se ode mne očekává.

Málokdo věřil Růžičkovi, že dokáže sestavit tým šampiónů, když mu hvězdy z NHL ukázaly záda. Čím to, že to dokázal? Je to holt trenér. Poskládal hráče kolem dvou pilířů - Jágra a Vokouna - i když mu právě tohle bylo vyčítáno - Jágr je starý a Vokoun nemá formu. Jo, chyťte se za nos, rozumbradové.

Vokoun předvedl, co to znamená být gólmanem světové extratřídy. Zlepšoval se zápas od zápasu a v klíčových momentech byl prostě pro soupeře nepřekonatelný.

Jágr bojoval o každý kotouč, nevypouštěl souboje, nesóloval - vytvářel šance pro spoluhráče, nahrával na góly a zodpovědně bránil. Odvedl zkrátka profesionální práci. To není o věku ani o lize, kterou momentálně hrajete, to je o myšlení, o hokejovém srdci, o odpovědnosti. Buď to v sobě máte, nebo ne.

Ostatní hráči byly členy týmu. Těžko vyzvednout jednotlivce - zvítězil tým. I v tom je přece kus profesionality. Mladí hráči se viditelně zlepšovali každým zápasem, začínali si věřit, byli drzejší. Snad to nezapomenou ...

Líbilo se mi i finálové nasazení Rusů. Bušili do české obrany, bojovali do posledních vteřin. A i když mohli skuhrat na nepříliš povedený výkon rozhodčích, nezaznamenal jsem žádné "brečení". Na tiskovce trenérů Bykov o rozhodčích nepromluvil ani slovo, zhodnotil zápas a poblahopřál soupeři. Taky profík.

Profesionální byl i celý televizní maratón. Jak studio, tak hlavně komentátoři přímo v Německu. Při takhle vysoko nasazené laťce se hrozím, až jednou práva koupí nějaká komerční TV ...