Ještě, že jsem si ji nevzal!

„No, ty vole, ještě, že jsem si ji nevzal!“ „Pěkně ho sjela, jako malýho kluka.“ „To jo, je to hysterka jako z Růžovky.“ „Ale vy spolu spíte, ne?“

„Ale hovno. Jenom párkrát. Jen když je vožralá a nadržená. Na hasičký nebo jak byly čarodky.“

„A co Milan?“

„Co asi? Neví vo tom.“

„Myslím, že ví, ale neřeší.“

„Možná.“

„A tě to nesere, že pícháš kámošovi ženskou?“

„Není to kámoš, vole, jen známej, ne?“

„Ste spolu jezdili na čundry, ne?“

„Ty vole, to bylo ještě v pravěku. Von je fajn. Je s ním sranda, to jo. Ale tu krávu si neměl brát.“

„Se ti stejně divím, že do ní deš.“

„No, když nekecá a jen heká a přiráží, tak je fajn, vole. Má krásný tělíčko a fakt, ty vole, fakt se umí hejbat.“

„Hm. Bacha, Milan, vole!“

„Čau Milis, stará tě sjela na tři doby, vole.“

„Čau, no jo no, je nějaká nervózní.“

„Ty vole, proč? Sluníčko svítí, piva je dost, kapela hraje, zábava se rozjíždí, ne?“

„Co já vim, už od rána je taková.“

„Vona se po půlnoci zklidní, vole.“

„Proč myslíš?“

„Jen tak, vole, fór ne?“

„Hm. Spíš zase zmizí, jako vždycky.“

„No, já skočím pro rumy, ne? Vemu radši rovnou šest.“