I tak se dá říct: "Miluji Tě."

Nemusí to být na křídovým papíře, černou tuší psaný. Stačí, že vůbec ...

„Kdy jedeš domů?“

„Zítra. Asi po obědě. Podle toho, kdy se vzbudím.“

„Jdete s klukama chlastat?“

„Jo. A?“

„A? Nic, jen se ptám.“

„Jasně.“

„Co?“

„Nic.“

„Kecáš.“

„Já? Tys začala?“

„Já?“

„Jó, s těma kecama okolo chlastání.“

„Já se jen ptala, jestli jdete, nic víc.“

„Jo, jasně. Prostě prudíš.“

„Hm, jako každá holka, že?“

„Jo.“

„Tak proč se mnou chodíš?“

„Nechodíme spolu, jasný? Spíme spolu.“

„Seš trapnej.“

„No jasně, sem trapnej. Radši jdu.“

„Pípneš.“

„Asi.“

„Asi?“

„Jo, pípnu.“

„Zlobíš se?“

„Ale ne. Sory.“

„V poho. Já nechtěla…“

„Já vím. Pípnu.“

„Oki.“

„Třeba nikam nepůjdem, tak bysme mohli třeba spolu…“

„Jasně, mám tajm.“

„Supr. Čau.“

„Čau.“