Po příznivém ohlasu ze zámoří jsem se rozhodl znovu trochu vytrhnout domáci čtenářstvo z blbé nálady a letargie Veřejného bahýnka, které u nás momentálně mění své vývěsní štíty, byť se toho během působení této pitoreskní marketingové straničky z veřejných peněz ztratilo méně, než během působení takzvaně seriózních, privatizačně zdatnějších a dlouhodobě usazených. Ale nechme politiky a vrhněme se na zajímavosti života za Kanálem.
Epidemie úsměvu
Jestli můžeme něco většině novo- i -staroangličanů závidět, pak je to úsměv na rtu. Naprostá většina lidí se na vás tváří mile a světe div se, ono je to nakažlivé, stejně jako naštvanost a podrážděnost, se kterou jste se už taky možná během života setkali. Nebál bych se označit řetězovou reakci úsměvu a ochoty za stejně významnou pro lidstvo, jako tu mezi protony a neutrony, navíc pravděpodobně méně nebezpečnou, neboť zatím neznám žádnou oběť nemoci z ozáření úsměvem. A nebál bych se podotknout, že úsměv zahřeje stejně, jako elektrony rozechvívající topnou spirálu přímotopu, i když, neberte mě prosím za slovo, plynový kotel v přízemí zatím za úsměvy měnit nehodlám.
Uznávám, že toto téma je už v Čechách trochu obnošené, ale ona je to prostě pravda a ono to funguje. Vlastně ani nevím, kdy nastává ten zázračný přerod zdejších hlučných a protivných puberťáků v ochotné, sebevědomé a pozitivně naladěné občany, ale považuji to za stejný zázrak jako rozbalující se křídla otakárka fenyklového z tvrdé slupky nevzhledné kukly.
Co řeknou lidi!
Tak tuhle otázku tady neznají. Na ulici můžete vidět zhruba pětinásobek všech možných oděvů, obuvi, úprav vlasů a kůže, než si budete umět představit, byť si budete pomáhat omamnými prostředky všeho druhu, a to najednou. Všechny možné národnostní menšiny si sem přinesly své zvyky, oděvy a účesy a nemají potřebu je měnit, což je sice na začátku pobytu šokující zjištění, ale zvyknete si a vlastně se vám to začne i líbit. Nicméně, elegantní Ind v turbanu nakonec překvapí méně než zřejmě místní dívka, která považuje za měřítko krásy počet kovových předmětů v obličeji a obrázků na kůži kdekoliv. Ale zajímavé je, že i takto vypadající lidi najdete na místech, kde byste je nečekali, například v realitní kanceláři . U nás by byl asi zákazník kapku vyděšěný.
Další kategorie odlišnosti je vnímání teploty. Je tu naprosto běžné sedět v autobusu MHD vedle černošky v ušance z velmi bytelné kožešiny, se kterou by mohl Amundsen směle dobývat všechny dvě světové točny, kdy z druhé strany sedí Arabka v žabkách nebo balerínkách. A to obojí při teplotách kolem nuly i kolem patnácti stupňů (víc jsem tu zatím nezažil). Uvidíte tu patnáctiletou holčičku na patnácticentimetrových podpatcích, klátící se na hrubé dlažbě, podpíranou ochotně kamarádkou s děsně vítězným úsměvem, že už je d o s p ě l á !! Hezká je třeba i bangladéšskká babička, která si přes pyžamko přehodila mikinu Lonsdale, tedy značku, kterou u nás pravověrní strážci čistoty bílé rasy považují za součást svého boje a vzdávají jí úctu. Zde je to levná značka chudých :)
Samostatnou kapitolou jsou muslimky. Díky povinnosti nosit přes vlasy šátek dochází ke krásným situacím, které tak dobře známe z období naší totality. Jakmile se něco nesmí, musí se vyvinout veškeré úsilí všude, kde to možné je. Takže, viděti krásnou štíhlou muslimku na jehlách s nádhernýma nohama, které jsou obtaženy těsnými džínami, vypasovanou blúzou, přes kterou šátkovitě vlaje cosi, co má teoreticky zakrývat a lehounký hidžáb přes vlasy, nemluvě o dokonalém make-upu vč 2centimetrových řas... kam se hrabe LEO. Navíc, nevím proč, ale arabky nechodí zmalované, asi mají nějaký talent pro hranici únosnosti, a taky pracují s malou plochou :) (další část těla kterou mohou ukázat je noha od kotníku dolů, (čehož všechny využívají). Nevím, co by na to řekl Prorok, ale celkem by mě to zajímalo. Bohužel pro něj se vyjádřil v dobách, kdy symbolem ženskosti byly vlasy a zakrytí zbylého bylo automatické, silon holt tehdy nebyl.
Co se týče Angličanek, zvlášť těch mladších, sorry domorodci, ale kdybych chtěl být lehce anglicky netolerantní, řeknu, že "Strašnější než tlustá Angličanka je snad už jen hubená Angličanka" :) Omlouvám se, Angličanky, v Londýně jistě krásné jste v Lutonu to už tak žhavé není. Platí zde i výše zmíněná poznámka s hřeby a kérkami.
Nekup to, když je to tak výhodný!
Zde už Čech zavětří, výhodně nakupovat je naše specialita. Ale v Anglii jde zákeřnost obchodníků dál! U každé druhé polužky tu máte cedulku: "Kup 3, zaplať 2" a často je to i výhodnější. Například za normální sušenku KitKat zaplatíte cca 60 penny a víceméně ji jednotlivě ani neseženete, 30centimetrové "prkno" téhož koupíte za 1 Libru. A tak je to prakticky se všemi sladkostmi, velká část bílé a afro populace podle toho vypadá. Jí se tu velké množství smaženého. Skupina extrémně tlustých lidí je tu skutečně obrovská, u nás mají lidé nadváhu běžně, ale asi i nějakou brzdu kdy cítí, že už je to moc, Tady není výjimkou vidět nastupovat paní do taxíku, kterak si drží na bocích špeky jak plovací kruh a zasouvá si je do "vrat" napříč, aby prošla. Vůbec se divím, že už to nějaký hubený letecký pasažér nezpochybníl ve Štrasburku, připadá vám spravedlivé, když přeprava 50 a 200 kg osoby stojí stejně?? Za 2 kila nadváhy kufru vás šikanují a žadoní o doplatek! Navíc bych chtěl vidět XXXXL postavu na standardním sedadle ekonomické třídy.
Když tu jdete na předměstí po chodníku pěšky a míjí vás policejní auto, přibrzdí a prohlédne si vás, vždyť přece chodit pěšky není normální! Ze stojanu v přízemí radnice si pak můžete vzít leták: "Objevte chůzi", "chúze s lektorem každou sobotu", nebo: "Jízdní kolo je ekologické dá se na něm přepravovat".
Jó, pokrok nezastavíš.
No nic, pro dnešek končím, keep smiling, Lubor / Luton.
