Na počátku to vypadalo slibně. Kurdské milice YPG otevřely v Praze svoji kancelář – zastoupení pro Starý kontinent. Dnem D byla neděle 3. dubna 2016.
Co bylo jejím posláním? Krátce: usilovat o politickou, občanskou a humanitární pomoc v boji s islámským terorismem.
Podařilo se? Nikoli – přestože v boji s Islámským státem byli Kurdové úspěšní. Po osmi měsících jsme se na serverech dočetli, že Kurdové svoji pražskou kancelář na Vinohradech zavřeli. Důvod? V ČR narazili na zavřené dveře. Jinými slovy – na nezájem.
A nezájem je přesně tím, co provází národní aspirace Kurdů „od nepaměti“. Svůj národní stát má v oblasti kde kdo, až na výjimky se všichni od Západu na Východ a od Severu na Jih zaklínají tím, že jediným řešením konfliktu ve Svaté zemi je ustavení nezávislého státu pro palestinské Araby – ale Kurdové mají prostě smůlu. Vzpomeňme na loňské zářijové referendum na území iráckého Kurdistánu. Přestože se téměř 93 procent hlasujících vyslovilo pro, drtivá většina zemí se postavila více nebo méně proti (jednou z výjimek byl Izrael) – a jak víme, žádný nezávislý irácký Kurdistán neexistuje.
Stateční Kurdové - muži i ženy – se až příliš často stávali a stávají i dnes snadnou kořistí nejednoho tamního autokrata či diktátora. V Iráku to byl Saddám Husajn, který nechal v roce 1988 bombardovat otravnými látkami kurdské město Halabdža; v Turecku je to prezident Erdogan, který vede v těchto válku s Kurdy na syrském území – v regionu a městě Afrín.
A svět zaujímá prapodivný postoj. Navzdory tomu, že Erdoganova agrese proti Afrínu znamená další děsivou humanitární katastrofu – se vším, co k obsahu tohoto pojmu patří. Útok armády ankarského autokrata a jeho spojenců dopadá především na kurské civilisty, kterým působí nezměrné utrpení.
Kdyby něco takového v rámci své obranné protiteroristické politiky – a pozor, proti skutečným teroristům - způsobil Izrael palestinským Arabům Izrael, byl by Erdogan první, kdo by Izrael s hysterií sobě vlastní tvrdě odsoudil. A co dělá sám? Nejprve si usmyslí, že milice YPG, které byly tak úspěšné v boji s Islámským státem, jsou teroristé a pak za pomoci jiných teroristů (jednotek hnutí Ahrar aš Šám) masivně bombarduje město Afrín a další místa stejnojmenné provincie, z nichž bylo nuceno prchnout nejméně 150 tisíc civilistů. O život přišly a zraněny byly stovky nevinných Kurdů včetně desítek dětí. Lidé tam prožívají peklo na zemi – jenom proto, že se Erdogan rozhodl, že v centru Afrínu budou vlát „symboly důvěry a stability místo teroristických hadrů“.
Jak to vypadá v praxi hlásila přímo z místa, města Džindáris na jihozápadě regionu Afrín, česká dokumentaristka Jana Anders. Na webu iRozhlas.cz s datem 16. března 2018 uvedla:
- Bylo to peklo. Jednu noc začali bombardovat v sedm večer a skončili v sedm ráno, a to bombardovali každých pět minut. Bylo to naprosto šílené. Neustále tam lítaly drony a každý pohyb, který zaznamenaly, okamžitě bombardovaly.
Po takovéto apokalypse pak mohl Turek vyvěsit vlajku „důvěry a stability“.
A co na to Češi? Prezident, premiér, ministr zahraničí, šéfové parlamentních komor. Kdo z nich jasnými a nedvojsmyslnými slovy odsoudil Turky vedenou agresi proti kurdským civilistům na syrském území?
Zaznamenali jste takovou reakci? Pokud ne, nejste sami, Nezaznamenaly ji ani dvě české novinářky Lenka Klicperová (šéfredaktorka časopisu Lidé a Země) a Markéta Kutilová. 12. března 2018 se obrátily s otevřeným dopisem na české politické představitele ve věci turecké vojenské agrese na severu Sýrie. Obě Sýrii během nynější občanské války navštívily - vědí tedy "o čem to je". V dopise mimo jiné uvádějí:
- Turecké bomby nedopadají na PKK (kurdská teroristická organizace - pozn. LS), ale na civilisty ve vesnicích a městech na severu suverénního státu, kterým Sýrie stále ještě je. … Co nás trápí nejvíce je fakt, že NATO, jehož je ČR členem, nečinně přihlíží barbarskému aktu, kdy Turecko, další člen NATO, masakruje kurdské civilisty. Chceme vás požádat, abyste se jakožto reprezentanti České republiky pokusili zastavit tureckou agresi. Abyste neodvraceli oči od toho, co se v syrském Kurdistánu děje s tichým souhlasem NATO. Chceme, abyste vyjádřili za nás, občany, kterým situace není lhostejná, svůj nesouhlas a pokusili se z pozice zástupců ČR toto násilí páchané členskou zemí NATO na civilistech zastavit.
Jaká asi bude odpověď českých ústavních činitelů?
