Vypadá to na první pohled jednoduše. Porazíte na olympiádě čtyři borce – a máte zlato. To je případ Lukáše Krpálka na hrách v Tokiu. Jenomže tak snadné to samozřejmě není. Proto začnu velkou gratulací.
Český reprezentant byl nasazen do druhého kola. V něm se střetl s Javadem Mahjoubem (Džavádem Mahdžúbem). Íráncem, který ovšem nezastupuje svoji zemi, ale je členem EOR – Olympijského týmu uprchlíků.
Mahjoub patří k těm íránským sportovcům, kteří na vlastní kůži zakusili co znamená nuceně bojkotovat Izrael.
V roce 2012 na poslední chvíli odstoupil z OH. Íránské úřady sice oznámily, že trpí „kritickou infekcí trávicího systému“, ovšem mnozí pozorovatelé v tom spatřovali jinou „nemoc“. Ve stejné kategorii do 100 kg startoval také izraelský judista Or Sasson, přičemž vzájemné klání nebylo vyloučeno. Když k tomu přidáme vyjádření tehdejšího ministra sportu íránského režimu Mohammada Abbase („Nesoutěžit se sionistickými sportovci je jednou z hodnot a jedním ze zdrojů hrdosti íránského lidu a jeho sportovců.“ - citát je z webu listu The Washington Post z 24. 7. 2012), jeví se absence Mahjouba na londýnské olympiádě jinak, než jak ji Teherán prezentoval.
Mahjoub po čase udělal to, co čerstvý stříbrný medailista Saeid Mollaei, původem také Íránec, který obdržel mongolské občanství: ukázal režimu ajatolláhů záda. Odešel do Kanady a v Tokiu soutěží za zmíněný Olympijský tým uprchlíků. Jeho naděje ukončil náš Krpálek; zklamání íránského uprchlíka může tlumit snad je to, že prohrál ze zlatým olympijským medailistou.
SILNÁ – A ODVÁŽNÁ
Pozoruhodné okamžiky nabídla soutěž judistek v nejtěžší kategorii nad 78 kg. V poolu D poslal los do úvodního kola také dvě reprezentantky ze zemí, které diplomatické styky neudržují: izraelskou judistku Raz Herškovou a Tahani Alqahtaniovou ze Saúdské Arábie.
Vzhledem k tomu, že v mužském judu dva reprezentanti arabských zemí (Alžířan a Súdánec) nenastoupili proti izraelskému reprezentantovi Toharu Butbulovi, panovaly obavy, že i Alqahtaniová by je mohla následovat a zápas s Izraelkou vypustit. Obavy to byly oprávněné, neboť jak 30. 7. napsal izraelský server Ynet, po oznámení losu byl na saúdskou judistku vyvinut velký tlak, zejména na sociálních sítích, aby proti Izraeli nebojovala.
Objevily se ale i hlasy, které Alqahtaniovou podpořily. Citovány jsou tyto příspěvky:
- Jsme s vámi bez ohledu na to, jak se rozhodnete.
- Jděte do boje a vyhrajete pro Palestinu; bude to největší vítězství.
- Porazte ďábla.
Alqahtaniová se rozhodla správně: proti Herškové nastoupila. Po dvou minutách a 16 sekundách sice izraelské soupeřce podlehla (Heršková zvítězila na ippon), nicméně duel měl svoji zásadní přidanou hodnotu. Po jeho skončení si obě podaly pravice a ruku v ruce pozdravily těch nemnoho přítomných (viz fotoodkazy). Skvělý okamžik.
Vítězka podle serveru Ynet řekla, že je ráda, že politika zůstala mimo tatami. Potvrdila, že je šťastná, že k tomuto sportovnímu střetnutí došlo. „Po boji jsme si chvíli povídaly na chodbě. Nechtěla, aby ji média fotografovala. Podali jsme si ruce a objaly se. Mluvily jsme o našem zápase a situaci v její zemi. Řekla jsem jí, že jí rozumím a že je statečná.“
Ano, Saúdka Alqahtaniová ukázala statečnost. A více moudrosti než všichni, kdo nejen na olympiádě sveřepě bojkotují soupeře z Izraele.
•
FOTOODKAZY
Podání ruky po boji (Saúdka v bílém)/ZDE
Obě judistky zdraví přítomné v hale Nippon Budókan./ZDE
