Ve čtvrtek 29. října večer, po západu slunce 12. dne měsíce chešvanu podle židovského kalendáře, si Izrael a celý svět připomene 25. výročí od podlé vraždy izraelského premiéra Jicchaka Rabina.
Ano, je to už čtvrt století.
Traduje se, že dříve narození si pamatují, kde byli a co dělali, když byl zavražděn JFK. Naše generace si říká totéž ve vztahu k 11. září 2001 – pádu Dvojčat.
Já mám ještě jedno takové datum. Vím přesně, kde jsem byl a co jsem dělal, když jsem se 4. listopadu 1995 dozvěděl z vysílání rozhlasu tu zprávu. Na Jicchaka Rabina byl spáchán atentát, který nepřežil.
Nepopsatelný šok. Zhroucení jednoho snu. Do té doby jsem věřil tomu, že v Izraeli se nic takového nemůže stát. Jeden z mých omylů.
Ne, nebyl jsem stoupencem míru s Arafatem a jeho osvobozeneckou (teroristickou) organizací PLO. V letech před atentátem jsem prožíval ve vztahu k Izraeli osobní krizi. Člověk, kterého jsem si hluboce vážil, vojevůdce, ikona vítězných válek, začal dělat politiku, s níž jsem měl principiální problém.
Jistě, všichni si přejeme mír. Mnozí přejeme pokoj Jeruzalému. Stojím v první řadě těch, kdo touží po tom, aby Izrael žil v přátelských vztazích se svými sousedy. Celý svůj život. Jen jsem tehdy nevěřil tomu, že cesta k míru vede přes partnerství se včerejšími teroristy (z nichž mnozí si mentalitu teroristů zachovali dodnes).
Jedním dechem ale musím dodat: absolutně odmítám způsob, který zvolil Yigal Amir, totiž řešit nesouhlas s politikou svého premiéra tím, že ho chladnokrevně zastřelím. Amir je sprostý vrah a zaslouží si svůj doživotní trest. Bez jakéhokoli slitování. Zde jednoznačně platí modifikovaný slogan ze znaku organizace Irgun: TAKTO NE!
Slovy expremiéra Ariela Šarona: Můžeme proti sobě pozvednout hlas, ale nikdy ne zbraň.
Mám doma portrét Jicchaka Rabina (obr. 1), dar příbuzných z Nizozemí. Má v mém pracovním koutku čestné místo. Na jeho život nenahlížím pouze optikou dohod s Arafatem. Rabin byl a zůstává v mé paměti tím, čím byl především - skvělým generálem. Synem své země, synem Jeruzaléma (*1922), který Státu Izrael a zejména jeho obraně věnoval všechny síly, um, odvahu, schopnosti, statečnost.
Dnes, kdy si připomínáme 25 let od tragédie, říkám v duchu, v tiché vzpomínce: Čest jeho památce!
... obr. 1/Foto: Autor článku.
