Uvěřil jsem prezidentovi. Byla to chyba?

Po zveřejnění nominačních dopisů premiérem Andrejem  Babišem se obávám, že ano. Neboť tu opět cosi nesedí.

Znovu připomenu, co řekl Miloš Zeman Jaromíru Soukupovi ve čtvrtek 28. června v pořadu TV Barrandov Týden s prezidentem:

• …byl předběžný seznam, kde nebyl uveden žádný ministr zahraničí, a druhý, v podstatě dopis od pana premiéra Babiše, kde mně navrhoval dva ministry zahraničí, nejprve Miroslava Pocheho – a v případě, když ho nepřijmu, tak navrhoval pana Jana Hamáčka. A tomuto druhému návrhu, jak víte, jsem vyhověl.

Ovšem podle toho, co v pátek 29. června zveřejnil premiér Babiš, bylo vše poněkud jinak. Předpokládám – vede mě k tomu logická úvaha -, že nejprve putoval na Hrad seznam ministrů (datovaný 25. 6. 2018), v němž ovšem jméno pana Pocheho uvedeno je (obr. 1), byť v této pasáži dopisu je stylistická chyba – nadbytečná a smysl nedávající spojka „a“ (pod šipkou s otazníkem). Není to podstatné, jen to ukazuje na „profesionalitu“ pracovníků tak špičkové instituce, jakou je Úřad vlády.

... obr. 1 (Zdroj: Echo24 - screenshot)

Pak po mém soudu musel poslat premiér na Hrad dopis (obr. 2), který je datován taktéž 25. 6. 2018, a v němž se praví:

... obr. 2 (Zdroj: Echo24 - screenshot)

Logika je neúprosná. Aby měl výše uvedený Babišův dopis smysl, musel předchozí seznam obsahovat jméno Miroslava Pocheho. Nebylo-li by tomu tak, celé by to postrádalo smysl.

Prezident ovšem řekl, že obdržel seznam, v němž „nebyl uveden žádný ministr zahraničí“.

Kdo tady tedy neříká pravdu. Miloš Zeman? Andrej Babiš? Oba?

Pro sebe si kladu otázku: Byla chyba, že jsem ve čtvrtek uvěřil prezidentovi jeho vyjádření, které zaznělo v TV Barrandov? Obávám se, že ano.

A jakou hru před očima veřejnosti politici vlastně hrají?