Od pokusu o puč proti Erdoganovi (2016) jsou turecké věznice přeplněné. Že je mezi nimi bezpočet nevinných nebo odsouzených za banality, můžeme ilustrovat na následujícím příkladu, byť se puče přímo netýká.
Nicméně dává nahlédnout, jak snadné je dostat se v Turecku za mříže.
Na jihovýchodě Turecka, těsně u syrských hranic, se nachází ve městě Nusaybin starobylý klášter Mar Yacoub (Sv. Jakub). V oblasti operují jednotky organizace PKK, jejíž aktivisty považuje turecký režim za teroristy.
V klášteře působí otec Sefer Bilecen, známý též jako otec Aho. Je duchovním Syrské ortodoxní církve.
Jak napsal server Pronasledovanykrestan.cz (a také další zpravodajské portály), v lednu 2020 byl otec Sefer tureckým režimem zatčen. Proč, to ozřejmí následně zveřejněné prohlášení, na němž se podílel jeho právník:
- Dva členové organizace přišli do kláštera v roce 2018. Požádali mě o jídlo. Aniž bych věděl, o koho se jedná, vyhověl jsem jim. Jídlo jsem podal z křesťanské lásky. V reakci na to se se mnou setkal velitel četnictva spolu s metropolitním biskupem. Nepopřel jsem to. Chtěl jsem, aby byla přijata bezpečnostní opatření, aby se tato událost už neopakovala. Nebyla však přijata žádná bezpečnostní opatření. --- Myslel jsem, že po uzavření zprávy byl případ uzavřen. Dal bych jídlo každému, kdo by přišel k mým dveřím. Neudělal jsem to proto, abych pomohl organizaci, ale kvůli své víře, která mě vede k lásce.
Svědectví je doslovně převzato ze jmenovaného serveru. Pochopili jste správně: tou organizací byla PKK.
Pro úplnost dodejme, že podle jiných zdrojů je duchovní viněn také z toho, že když později zjistil, o koho se jedná, úřadům tuto skutečnost nenahlásil. Mnozí si možná řeknou, že udělal chybu (tedy „dobře mu tak“). Věc má ale ještě jednu rovinu. V té neklidné části světa hrozí také pomsta: když nějaká organizace typu PKK (a působí jich tam celá řada, nezapomeňme, že je to v sousedství Sýrie zmítané občanskou válkou, byť její intenzita má klesající tendenci) zjistí, že ji někdo udal policii, není si udavač jist životem. I takové případy se už staly.
Mniši se tedy nacházejí mezi dvěma kameny. Poskytneš pomoc – máš problém s vrchností. Neposkytneš nebo poskytneš a nahlásíš – máš problém s příslušnou „organizací“. Přetěžké dilema. Jak otec Sefer naznačuje, ochranu kláštera úřady nezajistily (ale trestat dokážou, jak uvidíme níže).
V tomto konkrétním případě je důležité říci i to, že po pokusu o puč paranoidní turecký režim trestá činnost, která je nedílnou součástí fungování křesťanských klášterů takříkajíc od nepaměti. Kdokoli je v nouzi, přijde k jejich bráně a žádá o chléb a vodu, je mu vyhověno, aniž by mniši či jeptišky kádrovali, o koho se jedná.
V Turecku za Erdogana to ovšem funguje jinak. Otec Sefer byl obviněn z členství v teroristické organizaci (PKK) a 7. dubna odsouzen na 2 roky a 1 měsíc vězení. Za podání chleba a vody.
Je to nespravedlivý, absurdní, nehorázný verdikt. Přivádí nás na myšlenku, kdo všechno úpí v žalářích novodobého sultána a za co. Jaké procento z tisíců odsouzených ztratilo svobodu, aniž by se ti lidé něčím relevantním provinili?
•
... obr. 1/Orientační mapa zobrazující pozici kláštera Mar Yacoub. (Podklad: Volná licence s povinností uvést zdroj: Freevectormaps.com)
