Bez znalosti právních souvislostí to vypadá jako barbarství či státem nařízená šikana. Zasadíte víc než tisíc olivovníků, aby po několika letech přišly bezpečnostní síly s technikou a stromy vykořenily.
Dodám-li ovšem, že k tomu došlo na Západním břehu Jordánu, poblíž židovské osady Šilo ležící v historickém regionu Samaří, tedy na jednom z nejvíce neuralgických míst planety, mnozí začnou tušit, že věc je komplikovanější, než jak na první pohled vypadá. A vskutku: žádné barbarství nebo svévole státní moci, ale akt související s dodržováním práva.
Ve středu 15. února přijeli k olivovému háji u Šila příslušníci izraelské Pohraniční policie, doprovázení pracovníky Civilní správy izraelského Úřadu koordinátora vládních aktivit na Teritoriích (COGAT), aby za pomoci stavební (či spíše demoliční) techniky vysazené stromy zlikvidovali. Což se také během dne stalo.
Co bylo příčinou tak drastického počinu? To vysvětluje web listu The Jerusalem Post v článku „Over 1,000 trees uprooted near Shilo in 3rd recent West Bank evacuation“ (15. 2. 2023).
Geneze případu se vztahuje k roku 2007, kdy židovský osadník Ben Eliyahu a společnost Eretz Zeit Šemen Muvchar začali na tamních pozemcích pracovat; Ben Eliahu je uveden jako člověk, který olivový háj založil. Činil tak v domnění, že nejde o soukromou arabskou půdu. Zhruba o rok později Palestinci, kteří v oblasti vlastní nemovitosti, přišli s tvrzením, že Ben Eliyahu a zmíněná společnost porušili jejich majetková práva.
Zrodil se tak majetkový spor. Ze strany Civilní správy útvaru COGAT (který je součástí izraelského ministerstva obrany) přišel logický požadavek. Aby Ben Eliahu a výše uvedená společnost předložili dokumenty prokazující, že disponují vlastnickými právy k pozemku, na němž byl olivový háj vysázen. Ben Eliyahu a společnost uvedli, že půdu koupili od farmáře Boaze Malata, který ji obdělával více než deset let, čímž mělo podle osmanského pozemkového práva vzniknout vlastnické právo.
Taková legislativa skutečně existuje, nicméně Civilní správa COGAT došla na základě svého šetření k závěru, že farmář Malat půdu neobdělával deset let, ale že začala být obdělávána až v roce 2007 (rok vysazení olivovníků). Po vyhodnocení nároků obou stran (Ben Eliyahu vs Arabové) dala za pravdu Arabům a vydala příkaz k evakuaci příslušného pozemku (což v tomto případě znamenalo likvidaci olivovníků). Následoval odvolací proces, který skončil v roce 2021 nálezem Nejvyššího soudu Státu Izrael, že rozhodnutí o evakuaci je platné. Že k jeho realizaci došlo až 15. února 2023, bylo způsobeno tím, že Ben Eliyahu měl čas do letošního 1. února, aby sám pozemek dobrovolně evakuoval, což původně Nejvyššímu soudu slíbil, ale neučinil tak.
COGAT proto 15. února sdělil, že bezpečnostní síly zahájily evakuaci pozemku, neboť na něj před několika let vstoupili osadníci nelegálně a bez souhlasu příslušných úřadů.
Tato kauza má několik aspektů včetně dalšího pnutí v koalici, když nejpravicovější členové Netanjahuovy vlády (ministři Itamar Ben Gvir a Bezalel Smotrič) rozhodnutí o likvidaci olivového háje ostře kritizovali; zprávy hovoří také o obvinění členů Pohraniční policie, že se nechovali v rukavičkách vůči židovským aktivistům, kteří se snažili bránit jim v plnění rozkazu o evakuaci. Na místě byla i poslankyně parlamentu Limor Son Har-Melechová, která si stěžovala na sexuální obtěžování ze strany policie (což je samozřejmě absolutně nepřijatelné a musí být řádně prošetřeno – mladá atraktivní poslankyně byla obstoupena policisty, údajně proto, aby ji chránili; z této situace lze dovodit, že ji některý z mužů zákona nepatřičně osahával, ale to je pouze dedukce autora tohoto článku). Toto ale patří mezi záležitosti primárně vnitropolitické.
Pro vnějšího pozorovatele je podstatnější něco jiného. Izraeli je často nasazována psí hlava kvůli údajnému diskriminačnímu chování vůči palestinským Arabům, myšleno na Západním břehu. Protiizraelská – a současně levicová - propaganda ráda hovoří o nezákonném zabírání půdy ve vlastnictví Arabů ve prospěch Židů a tak podobně. Kauza „1000 olivovníků“ tyto lži jednoznačně vyvrací.
Pikantní přitom je, že izraelská, zejména osadnická pravice si stěžuje na pravý opak. Podle ní vůči židovským nelegálním počinům postupují úřady a bezpečnostní síly často důrazně, rychle a „příliš ochotně“, zatímco k obdobným nelegálním počinům na arabské straně jsou mnohem benevolentnější.
Ať tak či onak, realita ve Svaté zemi se diametrálně liší od účelových a hanebných lží, jak je prezentují propalestinští aktivisté všeho druhu, přičemž mezi nejviditelnější z nich patří kromě armády jiných excelentní muzikant Roger Waters.
