V neděli 22. 11. jsem v článku „Festival nenávisti“ informoval o tom, že se egyptský zpěvák Mohamed Ramadan nechal vyfotit v Dubaji se svým izraelským kolegou Adamem Omerem.
Snímek se objevil na internetu a nejenže vyvolal gejzír nenávistných reakcí v arabském světě, ale způsobil ještě něco horšího. Portál Egypt Independent v pondělí 23. 11. napsal, že Ramadana čeká soud. Jistý agilní právník Tarek Mahmoud na něj kvůli fotografii podal žalobu. Ramadan se měl dopustit „urážky egyptského lidu“.
Ke káhirskému soudu pro zkrácená řízení se má dostavit 19. prosince.
Současně server Ahramonline napsal, že na kobereček byl předvolán také Unií uměleckých svazů, která navíc pozastavila jeho členství.
•
DOPLNĚNÍ
Pro úplnost uveďme, že Ramadan není pouze zpěvák, ale také herec. V Emirátech byl v těchto dnech na Festivalu arabských satelitních kanálů, kde obdržel cenu jako Nr. 1 v mužské herecké kategorii.
Jaký to paradox. V jednom koutě arabského světa je oslavován, v druhém bude soud projednávat „provinění“, které je v západním světě absolutně nepochopitelné. Tím „zločinem“ jsou fotografie, na nichž je v přítomnosti izraelských celebrit. Kromě zpěváka Davida Omera se o něco dříve nechal zvěčnit také s izraelským fotbalistou Diaem Sabou, který hraje v nejvyšší lize Emirátů za klub Al Nasr Dubaj.
Ačkoli je Saba izraelský Arab, jakási inteligentní hlava zadumala a na Twitter napsala, že Ramadan je sionista. Neuvěřitelné, absurdní, hloupé.
Ramadan je nyní v těžké pozici. Mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jednu stranu zdravý rozum velí chovat se svobodně a takříkajíc normálně, na druhou stranu je nucen ukázat cosi jako loajalitu k arabské (přesněji palestinské) věci, bude-li mu to co platné. A tak v pondělí 23. 11. 2020 vyměnil na svém Facebooku fotografii v hlavičce – nově tam má vlajku Palestinskoarabské autonomie.
V očích mnoha Arabů ale zůstává tak jako tak zrádcem, neboť se podle nich zachoval jako člověk, který podporuje normalizaci (to je normální vztahy) s Izraelem. Nikoli na úrovni vysoké politiky (která sama o sobě je více než co jiného spíše formální - „studený mír“), ale ve vztazích mezi jednotlivci obou národů včetně vztahů v oblasti kultury.
Na něco takového ovšem velká část Egypťanů (a i jiných Arabů) odmítá přistoupit. Tvrdí, že mírová smlouva je záležitostí „těch nahoře“ a obyčejných lidí se netýká a týkat nesmí. Ti, podle tohoto názorového proudu, musí dál setrvat ve své zavilé protiizraelské nenávisti. Neboť, jak jsem uvedl v jednom ze svých minulých článků, Izrael je „první a jediný nepřítel Arabů“.
Říká se, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. V Egyptě to ale tak docela neplatí. Jsou známé případy, že byly uvězněny zpěvačka či břišní tanečnice za „nemorální“ videoklipy (které se ovšem nikterak nelišily od tisíců podobných, které dnes a denně vídáme na hudebních TV kanálech ve svobodném světě). V jedné takové soudní při umělkyni přitížilo, že se staršímu muži při sledování jejího videa zvýšil krevní tlak. Místo aby dědka poslali do patřičných mezí, poslali tanečnici za katr.
Inu, mravnost nade vše.
