Šok: Íránské ženy mohou na fotbal!

Přesněji: mohly na fotbal. A už zase nemohou. A proč vlastně? Protože jim to všemocní ajatolláhové v totalitním islámském režimu zakázali. Hned po převratu 1979. Je to prý v jejich vlastním zájmu.  

Ženy pod jejich nadvládou to ovšem vidí jinak. Fotbal je v Íránu sport nad jiné populární a má mezi krásnější (něžnější, jak chcete) polovinou tamní populace své vášnivé příznivkyně. Těm ale zbývá nanejvýš televize v obýváku.

Před pár dny se ale stalo něco, co vypadalo jako malá revoluce. Jak jsem psal v jednom ze svých předchozích článků („Válka a fotbal. Postoupí Sýrie na MS?“; 3. 9. 2017), v úterý v půl osmé večer íránského letního času (17:00 SELČ) začne na stadionu Azadi v Teheránu turnaj mezi domácím celkem a Sýrií. V rámci kvalifikace na mistrovství světa 2018. Íráncům už o nic nejde, postup mají zajištěn, Syřanům jde o hodně – o jedinečnou šanci dostat se na světový šampionát vůbec poprvé.

Před zápasem se stal malý zázrak. Vlastně na íránské poměry velký. V předprodeji lístků na Azahi Stadium byla od soboty (2/9) část rezervována ženám. Něco takového se nikdy nestalo. A ženy toho patřičně využily. Nejen ty, které fotbal milují. K nim patří i Arefeh Elyasiová. Ta pro proreformní noviny Shahrvand uvedla:

• Byla jsem nesmírně nadšená. Bylo to něco neuvěřitelného!

A lístek si koupila také Zahra Jafarzadehová, která jinak fotbal moc nemusí:

• Nemohla jsem chybět na tak významné události.

Nákup lístků se neobešel bez úsměvných postřehů. Ženy nikdy nebyly na fotbalovém stadionu jako fanynky kopané, a tak se „řešily“ i tak zdánlivě banální věci, jak je správný výběr místa. Negin Bagheriová se svěřila:

• Matka mého přítele mi radila, abych si vybrala místo tam, kde mě míč nemůže trefit do hlavy.

Nadšení ale netrvalo dlouho. V pondělí (4/9) přišla ledová sprcha. Úřady oznámily, že předprodej lístků ženám byl omyl. Technická chyba. Nic takového jako vstup žen na stadion Azahi na zápas Írán vs Sýrie nebylo v plánu. Lístky je zapotřebí pokorně odevzdat, peníze budou samozřejmě vráceny.

Zde malý pohled do minulosti. Šestého března 2015 zveřejnil server iDNES.cz článek s titulkem „Blatter znovu žádá Írán: Prosím, nechte stadiony otevřené i pro ženy“. V něm se píše:

• Už jednou to Sepp Blatter udělal. Před dvěma lety požádal vládu Íránu, aby změnila diskriminační zákon, který ženám zakazoval vstup na fotbalové zápasy. Teď to šéf světové federace FIFA zkusil znovu. „Je to neúnosné. Otevřete fotbalové stadiony i pro ženy,“ píše v oficiálním týdeníku FIFA. Když Blatter navštívil Teherán v listopadu 2013, o problému promluvil poprvé. Po jednání s prezidentem Hasanem Rúháním odjížděl s pocitem, že Írán vyjde ženám vstříc. „Jenže se vůbec nic nestalo,“ řekl teď.

Nestalo se tenkrát nic a nestane se nic ani dnes – dokud FIFA neuvalí na Írán trest v podobě vyloučení země ze všech soutěží, které pořádá. Včetně mistrovství světa. Reprezentace režimu, který totálně diskriminuje část fanouškovské obce, nemá na světovém šampionátu co pohledávat. Je snad zákaz chodit na fotbal vztahující se výlučně na ženy v souladu s principy, k nimž se FIFA hlásí?

Ptám se: co FIFA udělala po tehdejším Blatterově prohlášení, aby Írán donutila ukončit diskriminaci fanynek? Obávám se, že vůbec nic.

Zbývá trpké konstatování: Íránští prezidenti slibují – a blázni se radují.

(Zpracováno podle Times of Israel)

•

... íránská fanynka na fotbalovém stadionu? A takto spoře oděná? Ano! Nikoli ovšem ve své zemi, ale daleko v australském Sydney. V lednu 2015 během zápasu Asijského poháru mezi  Íránem a Katarem (1:0). Na íránské vlajce má napsanou otázku určenou íránskému brankaři Alirezovi Haghighimu: Alirezo, vezmeš si mě? Podobný výjev patří v samotném Íránu do říše snů. (Zdroj: Web indické televize NDTV)