Ve výroční den sametové revoluce jsem se v duchu zamyslel nad tím, co pro mě ta dějinná událost znamenala. Vzala mi něco? Na to si nevzpomínám. A co mi dala? Bezpočet věcí, které dnes považuji za samozřejmé.
Třeba možnost svobodně publikovat zde na blogu. Bylo by něco takové možné, kdyby v naší zemi panovaly předlistopadové poměry? Stěží. A jak by vlastně vypadal internet v totalitním režimu? Raději nedomýšlet.
Do covidové pandemie a mého odchodu do penzijní fáze života jsem byl externistou Českého rozhlasu Plzeň. Spolupracoval jsem s redakcí v Karlových Varech, pro plzeňské vysílání jsem nahrával komentáře (obr. 1). Bylo by něco takového možné v době, kdy rozhlas fungoval především jako hlásná trouba komunistické propagandy? Nikoli.
... obr. 1/Jeden z plodů svobody. Možnost pracovat pro veřejnoprávní rozhlas. (Foto: Archiv autora)
V roce 2012 jsem byl pozván na izraelské velvyslanectví v Praze k osobnímu setkání s tehdejším ambasadorem Yaakovem Levym (obr. 2). Bylo by něco takového možné v čase, kdy tu vládla komunistická strana? Bezpochyby ne: diplomatické styky mezi oběma zeměmi by nejspíš stále neexistovaly a pokud ano, sotva by taková návštěva krajně unikla pozornosti StB (tak jako jí neunikly jiné mé aktivity v 70. a 80. letech).
... obr. 2/S izraelským velvyslancem Yaakovem Levym na ambasádě v Praze. (Foto: Archiv autora)
V listopadu 2019 bylo na delší dobu zastaveno vydávání kanadského (torontského) krajanského periodika Nový domov. (Důvodem bylo vážné onemocnění vedoucí redaktorky novin.) V původní podobně už pak obnoveny nebyly (k tomu informace níže). Měl jsem tu čest být po roce 2004 přispěvatelem Nového domova (obr. 3), několik let jsem měl stálý sloupek. Bylo by něco takového možné, myšleno bez represivních následků ze strany komunistických úřadů, před listopadem 1989? Obávám se, že ne.
... obr. 3/Vzpomínka na spolupráci s torontským Novým domovem. Před Listopadem těžko představitelná, pokud se člověk rozhodl neemigrovat.
Takto bych mohl pokračovat ještě dlouho, vydalo by to na spoustu dalších odstavců. Ale toto stačí. Jako důkaz, že sametová revoluce mi hodně dala – a jak jsem uvedl, nevzpomínám si, že by mi něco vzala.
Zmínil jsem, že torontský Nový domov už v původní podobě obnoven nebyl. Po onemocnění vedoucí redaktorky Věry Kohoutové přišla brzy ta nejsmutnější zpráva; paní Věra nás navždy opustila 23. 2. 2020. Pak jsme čekali, jaký bude další osud Nového domova. Dlouhé měsíce se nic nedělo.
Průlom nastal v létě letošního roku. Na stránkách krajanského Masarykova institutu jsme se dočetli, že Nový domov byl přetransformován na on-line newsletter, který bude vycházet jednou měsíčně – česky, slovensky a anglicky. Jak v prvním čísle (hlavička na obr. 4) uvedla jeho editorka Martina Tomšů, tento digitální zpravodaj „volně navazuje na krajanské noviny Nový domov a klade si za cíl informovat o dění v české a slovenské krajanské komunitě, a to nejen v provincii Ontario, ale také v celé Kanadě“.
... obr. 4/Hlavička premiérového vydání Nového domova jako on-line zravodaje.
Polistopadová doba přinesla velké množství změn. Ve staré vlasti i v krajanských komunitách v Evropě, v zámoří. Nový domov symbolizuje jednu z nich. Něco, co jsme dlouhá léta, mnozí dlouhá desetiletí znali končí, cosi nového začíná. Tento proces má mnoho variant.
Možná si řeknete, proč se o tom vlastně zmiňuji. Důvod je osobní. Mám radost z toho, že Nový domov vstal z mrtvých. I když jsem už jen jedním z jeho řadových čtenářů. Vzpomínám na báječná léta spolupráce se všemi, kdo v čele těchto krajanských novin stáli – a novému týmu přeji hodně úspěchů.
Před dvaatřiceti lety jsem byl prostým pěšákem sametové revoluce. Jedním z mnoha. Po sedmnáctém listopadu bylo naší morální povinností - tam, kde jsme právě žili - povstat a připojit se k průvodům proti režimu, za svobodu, za demokracii.
Netušil jsem tehdy, co pro mě, spoluobčany, republiku sametová revoluce bude znamenat, v co vyústí. Zklamání, nebo splnění tajných snů? Rozhodně to druhé, byť dílčí zklamání nepopírám. Žádná revoluce, společenská přeměna ani ekonomická transformace dělaná lidmi není bez chyb. Protože lidé jsou chybující.
Navzdory všem těmto chybám, omylům a deformacím pozitiva Listopadu jednoznačně převažují. Za sebe mohu potvrdit, že jsem si splnil řadu osobních snů a z velké části se vyplnily mé představy o tom, jak by republika v nové éře měla fungovat.
Jsem vděčný za to, že jsem mohl být osobním svědkem historické změny, o které jsem předtím toliko snil a v úzkém kruhu diskutoval s nejbližšími přáteli. A pak se ten zázrak stal a my jsme mohli začít říkat pravdu – svobodně, beze strachu.
Ohlížím se zpět – a dávám palec nahoru. Listopad 89 znamenal hodně. Také věc, která se příliš nezdůrazňuje. Opět se vytvořilo oboustranné přátelské pouto mezi starou vlastí a českými a slovenskými krajanskými komunitami.
Český a slovenský emigrant přestal být nepřítelem státu.
