• „Když o někom řeknu, že je vožralej, tak je vožralej, i kdyby nebyl.“ Tak pravil na konci sedmdesátých let kapitán J., velitel malého spojovacího útvaru v unhošťských lesích.
Nevím proč, ale právě na tuto hlášku jsem si vzpomněl po pátečním projevu prezidenta Zemana o … ale o čem vlastně?
O tom, že problémem (v životopisech kandidátů na ministry) je to, co za problém označí on, i kdyby to ve skutečnosti žádný problém nebyl. Což se týká třeba Jiřího Dienstbiera a jeho kandidatury-nekandidatury do Evropského parlamentu. Člověka napadne, že než moudrá hlava státu vynese o někom zásadní soud, mohla by svému aparátu zadat úkol zjistit, jak se věci opravdu mají. (Zlá větička: Třeba by pak neměli pracovníci Hradu čas namlouvat si půvabné moderátorky veřejnoprávní televize, aby o ně následně diváci odpoledního a večerního vysílání diváci přišli.) Kdyby tak postupoval také u některých dalších kritizovaných, musel by svůj proslov koncipovat poněkud jinak. Ale to by se minimálně jeho uším zase tak skvěle neposlouchalo …
Bylo by možné zastavit se detailně u jednotlich výhrad prezidenta vůči osobám ze seznamu kandidátů na členství v budoucí vládě, ale už během pátku 10/1 k tomu bylo řečeno a napsáno tolik, že hrozí naplnění rčení „čeho je moc, toho je příliš“. Ne že by politické chování prezidenta v příštích dnech nebylo důležité (je po čertech až příliš), ale občas i u něj platí, že „psi štěkají a karavana jde dál“.
Zastavit se chci pouze u dvou momentů.
A/Případ Babiš
Prezident na začátku listopadu 2013 sdělil, že u všech kandidátů na post ministra bude vyžadovat čisté (negativní) lustrační osvědčení. Je to zákonný požadavek?
Zde musím konstatovat, že ani po prostudování lustračního zákona (přesněji zákona č. 451/1991 Sb.) není úplně jasné, jestli ministr musí nebo nemusí mít lustrační osvědčení. Obecně se má zato, že ano, a je to prý obvyklá praxe, nicméně dva odlišné právní názory shrnula bývalá ústavní sodkyně Eliška Wagnerová pro Aktuálně.cz ze 4/11/2013 takto:
„Vláda je bezpochyby politický orgán, na ten se lustrační zákon nevztahuje. Ale sami ministři na svých ministerstvech také fungují jako správní orgány, jichž se týká.“
Zde jenom pro připomenutí paragraf 1, odstavec 1a lustračního zákona:
„Tento zákon stanoví některé další předpoklady pro výkon funkcí obsazovaných volbou, jmenováním nebo ustanovováním v orgánech státní správy České a Slovenské Federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky.“
Jak si celý ten problém můžeme konkrétně rozklíčovat?
1/ Buď Andrej Babiš jako kandidát koalice na post ministra financí lustrační osvědčení ze zákona nepotřebuje, pak je ale prezidentův požadavek nadbytečný, ba nebezpečný, neboť jde proti samotnému prezidentskému slibu („budu zachovávat Ústavu a zákony“). Jinými slovy, prezident podle mého soudu nemá právo stanovovat jakékoli podmínky nad rámec zákona a při nesplnění těchto jeho podmínek odmítnout jmenovat kandidáta do té či oné ministerské funkce.
2/ Nebo Andrej Babiš jako kandidát koalice čisté lustrační osvědčení ze zákona mít musí, a pakliže ho nemá, nemůže (nesmí) být do ministerské funkce jmenován – bylo by to protizákonné. V tom případě je Zemanův „kompromis“, jak nám ho v pátek představil, tedy schválení zákona o státní službě v prvním sněmovním čtení jako podmínka pro jmenování Babiše ministrem (potažmo celé vlády), taktéž nezákonný, ba neústavní.
V Babišově případě musí platit buď jedno, nebo druhé. Zde připomenu ono biblické: Vaše řeč budiž „ano, ano, nebo ne, ne“; co nadto jest, od zlého jest.
Pokud je účelová komedie se služebním zákonem přijatým v prvním čtení, což je v demokracii před hlasováním vždy holub na střeše, myšlena vážně, pak bychom neměli váhat uplatnit tento princip v běžném životě. Bude-li nás chtít dopravní policie pokutovat za překročení rychlosti v obci, jistě ochotně přistoupí na „zemanovský kompromis“ spočívající v našem návrhu, že sice víme, že pokutu bychom „ze zákona“ zaplatit měli, ale nezaplatíme, neboť až pojedeme přes tuto obec příště, slibujeme, že rychlost snížíme pod 50 km/h. Jak by takovýto dialog asi dopadl?
B/ Principy demokracie
Ano, o ně jde (mělo by jít) na prvním místě a mnohé nasvědčuje tomu, že se v celém tom povolebním guláši ztrácejí.
Připomeňme:
Demise Nečasový vlády … 17/6/2013
Jmenování Rusnoka premiérem … 25/6/2013
Jmenování Rusnokova kabinetu … 10/7/2013
Vyjádření nedůvěry Rusnokově vládě … 7/8/2013 – od toho okamžiku běží čas, kdy spravuje zemi vláda bez autentické demokratické legitimity a na své pozici zůstává čistě z technických důvodů. (Asi jako když soud rozhodne o našem bezodkladném propuštění z vazby dnes ve 12 hodin a my opustíme bránu věznice ve čtyři odpoledne – opět z čistě technický důvodů. Je protizákonné, aby nás vedení věznice svévolně drželo ve vazbě třeba další týden.)
Tím je řečeno, že vláda v demisi musí být ve funkci co nejkratší možnou dobu. Tu v současném konkrétním případě ovlivňuje termín předčasných voleb (25 a 26/10/2013) a podepsání koaliční smlouvy se zajištěno sněmovní většinou (6/1/2014). Od tohoto data by mělo běžet vše jako na drátkách a jakékoliv svévolné a umělé zdržování tohoto procesu, byť by se ho dopouštěl samotný prezident, je jednáním proti elementárním principům demokracie.
Proto je s podivem, že po podepsání koaliční smlouvy (onoho 6/1) bude Bohuslav Sobotka jmenován premiérem až 17/1/2014 a vláda, přestože je personálně koalicí připravena, kdoví kdy.
Jaký je tedy Miloš Zeman demokrat, když vědomě prodlužuje úřadování vlády bez demokratické legitmity (ve smylu neexistence důvěry vyjádřené ze zákona legitimním demokratickým orgánem) a stejně vědomě brání ustavení vlády, která má prakticky stoprocentní jistotu, že demokratickou legitimitu získá?
