Slovo k Františku Čubovi

• Otázka pro všechny, komu bylo v listopadu 1989 osmnáct a víc. Co byste si na „sametových“ demonstracích pomysleli, kdyby tam někdo v politické debatě tvrdil, že předseda JZD František Čuba bude za pětadvacet let zvolen do horní komory parlamentu demokratického státu?

Asi bychom tuto prognózu pokládali za vysoce nepravděpodobnou. Přesto se to stalo. Poučení? Nic není nemožné. To není jen reklamní slogan, ale občas šokující pravda. Vítěz bere všechno, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková ostrouhala.

O Františku Čubovi se píše jako o kontroverzní osobnosti. Takovou byl a je dosud. Část veřejného mínění jeho zvolení vítá, část je poněkud na rozpacích.

Troufnu si tvrdit, že docenta Čubu vytáhl do světel reflektorů prezident Miloš Zeman. Tím, že mu před rokem udělil medaili Za zásluhy.

Patřím k těm, kdo tento krok nikdy nepochopili. Možná nejsem dostatečně informován, ale opravdu nevím, co tak světoborného František Čuba po převratu dokázal, aby mohl být oceněn státním vyznamenáním demokratického režimu. Zejména na pozadí toho, že byl oceněn režimem komunistickým. A právě k tomu tímto příspěvkem směřuji.

Jiří Vyvadil na blogu iDnes dnes (18/10) napsal (v článku Top 09 taje zátračnou rychlostí, ale i jinak dobré):

Netuším, do jaké míry komunistický prezident Gustáv Husák Čubu snášel či nesnášel, jestli je hloupost, že jako šéf slušovického družstva byl či nebyl podporován komunistickým režimem, jak píše dr. Vyvadil. Jen si dovolím připomenout fakta dostupná z otevřených zdrojů.

• František Čuba byl členem Komunistické strany Československa (KSČ);
• František Čuba byl členem zemědělské komise Ústředního výboru KSČ;
• Komunistickým režimem byl oceněn celkem čtyřikrát: 1962 medailí Za službu vlasti, 1978 státním vyznamenáním Za vynikající práci, 1986 Řádem práce a 1989 titulem Hrdina socialistické práce.

Jelikož jsem propagátorem motta, že život není přímočarý a černobílý, ale pestrý a komplikovaný, netvrdím, že docent Čuba byl stoprocentním milcem komunistických mocipánů. Ovšem dělat z něj div ne disidenta je hodně přitažené za vlasy – už vzhledem k výše uvedenému, neboť komunistické vedení státu si dalo po čertech dobrý pozor na to, komu udělí Řád práce nebo titul Hrdina socialistické práce. Však si to ještě pamatujeme. Že by o tom dr. Vyvadil, který je o dva roky starší než já, nic nevěděl?