Sama v cizí zemi

Hodně stresové hodiny zažila jedna cestující letos 27. října na lince společnosti Fly Dubai z uzbeckého Taškentu do Dubaje. Z důvodu jistých problémů (o nich níže) muselo letadlo nouzově přistát v íránském Šírázu.

Při letu stroje Boeing 737-800 se 172 cestujícími hlásil jeden z pilotů nouzový stav na palubě. Podle většiny zpráv měl zdravotní problémy kapitán – údajně upadl do bezvědomí. První důstojník pak bezpečně přistál na nejbližším náhradním letišti, kterým byl Shiraz Shahid Dastgheib International Airport.

Letiště je pojmenováno po „mučedníku Dastgheibovi“, po íránské protišáhovské revoluci (1979) jedním z nejvýše postavených šíitských duchovních (sloužil jako zástupce imáma Chomejního v Šírázu). V prosinci 1981 přišel o život při bombovém útoku a stal se šahídem – ve významu mučedník.

Íránská agentura ILNA informovala, že všichni cestující byli umístěni do tranzitní haly, kde vyčkali, než se podařilo zajistit náhradního pilota. V Dubaji přistáli s jedenáctihodinovým zpožděním, ale v pořádku.

Na tom příběhu by nebylo nic mimořádného, takové věci se prostě stávají, kdyby se 2. listopadu neobjevila mj. na zpravodajském serveru The Times of Israel následující informace. Mezi těmi, kdo prožili devítihodinové čekání na íránském letišti byla také vojačka IDF – izraelské armády. Jde o (vedle hebrejštiny) rusky mluvící příslušnici IDF, která podle webu The Jerusalem Post patří mezi tzv. „lone soldiers“ – osamělé vojáky. To jsou například ti, kdo nemají v Izraeli rodiče. Osamělým vojákům poskytuje armáda řadu výhod, jednou z nich je možnost měsíčního pobytu u rodičů v zahraničí.

Právě z takové návštěvy se 19letá vojákyně, která slouží v útvaru na Severním velitelství na nikoli citlivé pozici, vracela. Z Uzbekistánu přes Dubaj do Izraele.

Asi si dokážeme představit, co musela prožívat, uvědomíme-li si, že íránský režim patří mezi nejfanatičtější nepřátele Izraele, což ještě umocňuje skutečnost, že šlo o příslušnici nenáviděné „sionistické armády“. Po přistání v Šírázu vojákyně telefonicky uvědomila své rodiče, kteří pak dali echo jejím armádním velitelům. Od nich se dostala informace z vysokých míst telavivského ministerstva obrany do Jeruzaléma premiéru Yairu Lapidovi. Stalo se tak právě v době, kdy kabinet projednával námořní dohodu s Libanonem o vymezení hranic a Výsostných ekonomických zón ve Středozemním moři.

Do věci se následně vložila zpravodajská služba Mosad, která telefonicky dala vojákyni pokyn, aby nezveřejňovala svoji izraelskou identitu a nemluvila hebrejsky. Štěstí měla v tom, že vlastnila zahraniční pas, který předložila orgánům na letišti, aniž by vzbudila podezření. Do Dubaje odletěla spolu s ostatními cestujícími, aniž by ji úřady íránského režimu jakkoli obtěžovaly.

Obecně se má za to, že Íránci nevěděli, že na jejich území přistál izraelský voják. Raději nedomýšlet, co by se mohlo dít, kdyby na to přišly. Utěšovat se tím, že mezinárodní letecké předpisy jasně říkají, jak si mají hostitelské země v takových případech počínat, co se smí a naopak nesmí, by bylo hodně krátkozraké a naivní. Zejména při vědomí toho, jak hrůzné zprávy v posledních dnech z té země přicházejí.

Vojákyně už je zpátky v Izraeli. Díky za to!

... orientační mapa k článku

Prameny: Mapový podklad web Free vector maps – volná licence s povinnou atribucí:https://freevectormaps.com/iran/IR-EPS-02-0002?ref=atr/

Legenda: Autor článku v programu Malování 3D/Windows 10;

Text: Servery a weby The Times of Israel, The Jerusalem Post, agentura ILNA, Airportia.com.