Ještě několik brífinků na ruském ministerstvu obrany a budeme přesvědčeni, že ruský Iljušin Il-20 nesestřelili 17. září Syřané, ale Izraelci. Ti jsou zcela na vině, zatímco syrský exces Moskva velkoryse přezírá.
V sobotu 22/9 se objevila zpráva, že o den později přinese ruské ministerstvo obrany (MO) podrobnosti o pondělním (17/9) tragickém incidentu, při němž syrská protivzdušná obrana (PVO) sestřelila ruský vojenský Iljušin Il-20. Moskva měla jedinečnou šanci ukázat, že není taková, za jakou ji mnozí považujeme – a není to nic lichotivého.
Nebyl jsem v neděli doma, až večer jsem se dostal k internetu – a celý den jsem byl jako na trní. Považoval jsem avizovaný report za přelomový a tajně jsem doufal, že Norkin nejel do Ruska zbytečně.
Pro ty, kdo kauzu nesledují: Generálmajor Amikam Norkin, šéf izraelského vojenského letectva (IAF), a další vysocí důstojníci včetně zpravodajských byli ve čtvrtek 20/9 v Moskvě, kde vysokým důstojníkům ruských ozbrojených sil předložili 40stránkovou zprávu o výsledku izraelského AAR – After Action Review, což je metoda operativního zpětného vyhodnocení dané akce. Byl to projev vstřícnosti Izraele a jeho dobré vůle ve snaze uchovat na vysoké úrovni kontakty s Rusy vzhledem k nutnosti spolupracovat v Sýrii v rámci politiky eliminace vzájemných konfliktů (deconfliction systém – systém dekonflikce); lidově řečeno jde o řešení potenciálních krizových situací v důsledku přítomnosti „dvou kohoutů na jednom smetišti“.
Sebektiticky přiznávám, že jsem doufal ve férový ruský přístup. Když jsem se v neděli večer seznámil s nejnovějším ruským stanoviskem, pochopil jsem míru své naivity. Iljušin sestřelili Syřani, ale veškerou vinu hodila Moskva na Jeruzalém, potažmo na Tel Aviv, neboť v tomto městě sídlí izraelské ministerstvo obrany (a odtud jsou řízeny bojové operace).
Jedna z prvních věcí, která mě napadla: je-li Izrael podle ruského MO stoprocentním viníkem pádu ruského stroje sestřeleného někým jiným, jak rozumět slovům prezidenta Putina, že se jednalo o „souběh tragických náhodných okolností“?
Komu tedy po neděli věřit?
Putinovi, nebo generálu Konašenkovovi, který na tiskové konferenci uvedl, že izraelští piloti se dopustili buď neprofesionality, nebo zločinné nedbalosti. Pravdu má – neprofesionality či zločinné nedbalosti (resp. zločinné nedbalosti kvůli nedostatku profesionality) se v tomto incidentu skutečně někdo dopustil. Rusové by se ale místo Izraelců měli zaměřit na své syrské spojence. To oni sestřelili jejich iljušin, nikdo jiný.
Ruská verze toho, jak se tragédie udála, přednesená v neděli, opakuje některá původní tvrzení, Izraelem zásadně odmítnutá.
Ještě než se u nich zastavím, dvě poznámky, proč je nutné nahlížet na ruskou verzi s velkou obezřetností. /1/ Bezprostředně po pádu Il-20 obvinila Moskva Francii. Takto referoval o ruském postoji server Armádní noviny 18/9/2018:
- Ruské ministerstvo obrany původně okamžitě obvinilo ze sestřelení Il-20 francouzskou fregatu Auvergne (třída FREMM), která se pohybovala v oblasti. “Ve stejné době radiolokační stanoviště kontroly vzdušného prostoru zaznamenalo start raket z prostoru působení francouzské fregaty Auvergne,“ citovala ruská tisková agetura TASS prohlášení ruského ministerstva obrany. Francouzská vláda ale účast na incidentu kategoricky odmítla a také Rusové již nyní uvádějí, že Il-20 sestřelila syrská PVO.
Rusové stejně bezhlavě obviňovali, jako Syřani bezhlavě stříleli.
/2/ Na první mapě (obr. 1 – zelená šipka) uváděly ruské zdroje, že izraelské F-16 vystřelily na Sýrii ve 22:00-22:10, na druhé – pozdější (obr. 2 – červená šipka) byl čas útoku 21:40. Poněkud rozdíl, není-liž pravda?
... obr. 1 (Zdroj: YouTube/Wep Demond)
... obr. 2 (Zdroj: YouTube/RT)
Mezi údaji, které v nedělním, vůči Izraeli krajně nepřátelském vystoupení generál Konašenkov na ruském MO uvedl, byly také dva níže uvedené, na jejichž nepravdivost či pochybnost upozornil přední izraelský novinář, který sloužil také jako válečný zpravodaj, Ron Ben-Yišai (na serveru Ynetnews v článku „The lies of Russia’s report on Israeli culpability for plane fiasco“, 23/9).
- Tvrzení I: Izraelci upozornili Rusy méně než minutu před útokem na Latakii a neposkytli polohu svých letadel ani seznam cílů. --- Ben-Yišai uvádí, že report, který přivezl do Ruska gen. Norkin, dokazuje, že varování bylo předáno ruskému velitelství na letecké základně Khmeimim, která se nachází jižně od Latakie, déle než minutu před akcí. A dále: Izrael nebyl povinen poskytnout informaci o poloze svých letadel nebo seznam cílů, protože tyto údaje by vystavily jeho stroje nebezpečí a odhalily izraelský „modus operandi“ Rusům a jejich prostřednictvím Syřanům. To by mohlo izraelský vojenský záměr zcela zhatit. Stejně tak to nebylo nutné s ohledem na samotné Rusy, neboť cíle izraelské akce byly nejméně 25 kilometrů od oblasti, kde se nachází ruský vojenský personál. V oblasti, kde operovaly izraelské F-16, nebylo žádné ruské letadlo ani plavidlo. Rusové se snažili získat podrobnosti, protože chtěli vědět, jak funguje izraelská zpravodajská služba a letectvo. To ale nebyly informace potřebné k tomu, aby se zabránilo vzájemnému střetu (Izrael vs RF; v rámci dohodnutého systému dekonflikce).
- Tvrzení II: Generál Konašenkov argumetoval také tím, že jeden z izraelských strojů F-16 se přiblížil k pobřeží Latakie a k ruskému iljušinu, když ten se chystal přistát v letecké základně Khmeimim. --- Jde o naprostou lež, píše Ben-Yišai a dodává, že něco takového se vůbec nestalo, jak generál Norkin Rusům dokázal pomocí fotodokumentace. Skutečná pravda je taková, že všechna izraelské letadla byla v době pádu iljušinu v izraelském vzdušném prostoru. Na ruské letadlo střílela syrská PVO a toto letadlo bylo jediným cílem, který Rusové a Syřané na svém radaru viděli. Ve snaze ospravedlnit tuto skutečnost nyní ruské ministerstvo obrany tvrdí, že Izraelci používali radarové rušení, aby zatajili skutečné místo pobytu svých stíhaček. Pokud by tomu tak bylo, jak mohou Rusové tvrdit, že se jedna F-16 přiblížila k syrskému pobřeží a schovala za Il-20, když byli Izraelci radarově „neviditelní“? Skutečnost je taková, uzavírá Ben-Yišai, že izraelská letadla, která zaútočila na cíle v Latakii, nebyla tam, kde došlo k sestřelení letadla. Ruské tvrzení má jediný cíl: zakrýt selhání své i Syřanů a zastřít tuto neblahou pravdu před ruskou veřejností.
Co dodat? Je na každém, koho tento incident zajímá, zda uvěří ruské nebo izraelské verzi, případně nějaké vlastní. To ovšem nic nezmění na holé skutečnosti, že ruský iljušin byl nad Sýrií sestřelen syrskou armádou (a ironií osudu ruskou technikou). V zájmu obou zemí, Ruska a Izraele, samozřejmě je, aby systém dekonflikce fungoval dál, přičemž problém kolem pádu Il-20 by si měla vyjasnit především Moskva s Damaškem. Způsob, jak se k záležitosti v neděli 23/9 postavila je ovšem typickým projevem ruského typu podrazu, jakých jsme (včetně sovětské éry) zažili bezpočet.
Opatrnost a zdravý odstup vůči Kremlu je tedy i nadále na místě.
Věc má ještě jeden aspekt. Někteří vrcholní čeští proruští politici jsou současně velkými přáteli Izraele. Případ Il-20 představuje nepochybné dilema. Na kterou stranu se postaví?
