Prezident Putin řekl 15. února po jednání s německým kancléřem Scholtzem důležitou větu, která má větší význam, než by se na první pohled mohlo zdát. Na novinářskou otázku, jak bude Rusko dále postupovat, řekl: „Podle plánu.“
Média nás informovala, jak se u toho vládce Kremlu (a celé Rusi) usmíval, zda potutelně či jinak, ovšem nesrovnatelně důležitější je ono „podle plánu“. Putin tím prozradil možná víc, než sám chtěl. Anebo naopak: rozhodl se, že přistoupí na taktiku (špatně) maskované hrozby.
Onoho patnáctého jsme ještě nevěděli, co všechno se pod oním plánem skrývá. To postupně zjišťujeme v těchto dnech: počínaje jeho projevem z 21. února, který odhalil, co všechno obsahuje slovní spojení Putinova doktrína - a pak vším, co následovalo.
Zpětně můžeme říci, že onen plán je dalším (po anexi Krymu) scénářem agrese proti Ukrajině. Celý ten sled událostí zahrnující uznání dvou samozvaných „státních útvarů“ vzniklých na ukrajinském teritoriu, podepsání smluv o vzájemné pomoci, vyslání ruské armády na ukrajinské území a nejnověji (23. 2. večer) apel vůdců obou „republik“ adresovaný Putinovi, v níž žádají o pomoc při odražení agrese ukrajinských ozbrojených sil a formací (obr. 1 a 2), nebyl ničím jiným než součástí předem připraveného scénáře, jehož realizace mimo jiné ukazuje, že jednání Západu s Moskvou neměla tak jako tak žádný smysl a byla to ze strany Kremlu pouhá komedie, pakliže 15. února Putin odhalil, že se „pojede podle plánu“.
Dalším důkazem, že Putin agresí proti Ukrajině řeší svůj „postsovětský komplex“ je obsah jeho projevu z 21. února, v němž Rusku a celému světu předestřel svoji „filozofii“. Dlužno dodat, že mezi jeho slovy a činy nenacházíme – bohužel – rozdílu.
V příštích dnech budeme svědky dalšího dějství zmíněného plánu. A ačkoli nerad kohokoli srovnávám s Hitlerem, tím méně šéfa Ruské federace, která je nástupnickým státem SSSR, někdejším klíčovým členem protihitlerovské koalice, přesto musím cosi připomenout. Tak jako Führer měl svůj plán na dobytí Evropy a bezohledně, krok za krokem ho realizoval, i Putin jde bezohledně, krok za krokem za svým plánem. Vidíme to dnes a denně.
... obr. 1/Titulek zprávy na webu agentury TASS říká, že podle sdělení Kremlu požádali vůdci obou separatistických republik Putina, aby jim pomohl odrazit ukrajinskou agresi.
... obr. 2/Závěrečná pasáž výše zmíněné zprávy TASSu. V modře označené větě se píše, že "nejvyšší představitelé obou republik žádají ruského prezidenta o pomoc při odražení agrese ukrajinských ozbrojených sil a formací", a to v souladu s články 3 a 4 smluv o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Ruskem a oběma republikami (sdělil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov). Jak patrno, vše do sebe krásně zapadá.
V této souvislosti si nemohu odpustit poznámku na adresu Institutu Václava Klause, který ve svém stanovisku „k eskalaci situace na Ukrajině“ z 22. února tvrdí o nejnovějších akcích Ruska, že jde o „výraz frustrace ruské strany z dlouhodobého odmítání Západu jednat s Ruskem o bezpečnostních zárukách“.
Frustrace ruské strany? Při vší úctě: to snad političtí analytici v Institutu VK nemohu myslet vážně. Tváří v tvář dávno připravenému plánu Putinovy agrese vůči Ukrajině se jeví takovéto hodnocení ruských slov a činů jako vskutku neuvěřitelné.
