Arabové v Předjordánsku* a Pásmu Gazy, pro které se ujal nesprávný název „Palestinci“, měli dosud tendenci odvozovat svůj původ od Filištínů (dnes nazývaných Pelištejci). To by se nyní mělo zásadně změnit.
Název „Palestina“ má skutečně svůj původ u národa Filištínů (Pelištejců). Jak k němu Svatá země přišla? V druhém století našeho letopočtu. Po porážce židovského protiřímského povstání vedeného Šimonem Bar Kochbou se nejvyšší představitel vítězů, císař Hadrián, pomstil Židům mimo jiné tím, že jejich vlast přejmenoval podle úhlavních nepřátel Izraele v předchozí fázi dějin. Těmi byli Filištíni (Pelištejci) – a tento název byl včleněn do nové terminologie Syria Palaestina. Později zbyla pouze druhá část tohoto názvu – česky Palestina.
Už z toho je zřejmé, že „Palestincem“ je každý obyvatel historické Palestiny, nikoli pouze její určitá skupina. Přesně to se v naší době stalo. Jako Palestinci jsou označováni Arabové žijící v Předjordánsku* a v Pásmu Gazy.
Je to samozřejmě označení nesprávné, leč všeobecně akceptované. K němu je ovšem nutné dodat, že dnešní palestinští Arabové nemají žádnou souvislosti s historickými Filištíny (Pelištejci). Ti zanikli v první fázi tzv. poexilního období, čímž je myšlena éra začínající návratem židovského národa z babylonského zajetí (datuje se do 6. století př. n. l.).
Jsme tedy svědky prvního mýtu palestinských Arabů: účelově odvozují svůj původ od národa, k němuž nemají žádný genealogický vztah.
„Palestinská“ karta Arabů v Předjordánsku* a Pásmu Gazy má ovšem jedno slabé místo. Starověcí Filištíni (Pelištejci) neměli žádný vztah k Jeruzalému, neb jejich státní útvar, potažmo městské útvary se nacházely pouze v přímořské (středomořské) oblasti Svaté země. Co s tím, chceme-li si na Jeruzalém činit nároky i z hlediska historického, myšleno starověkého (kdy, jak známo, byl Jeruzalém duchovním a politickým centrem národa židovského, resp. izraelského).
Před tuto otázku byl postaven prezident Arabů v Předjordánsku* a Pásmu Gazy, když tento týden (17/1) přicestoval do Káhiry na mezinárodní konferenci o Jeruzalému. Tu svolal Ahmed El Tayeb, Velký imám mešity káhirské Al Azhar, takto nejvyšší autorita sunnitského islámu v Egyptě. Cílem konference bylo posílit teze o Jeruzalému jako městě arabském.
Na této konferenci přišel Mahmúd Abbás s šokujícím vyjádřením:
- Jsme tady přes pět tisíc let, ode dnů, kdy Kananejci vybudovali Jeruzalém. My jsme Kananejci.
Ano, Kananejci, konkrétně Jebuzité, vybudovali ve starověku Jeruzalém, který pak izraelský král David na začátku prvního tisícíletí př.n. l. dobyl – a od té doby je duchovním a politickým centrem, „duší a srdcem“ izraelského (židovského) národa. K těmto Kananejcům (Jebuzitům) se nyní Abbás přihlásil. Má to ale opět háček. Kanaánci ve starověku zanikli, stejně jako Filištíni (Pelištějci), dokonce ještě před nimi. Ale i kdyby tomu tak nebylo, nabízí se zásadní otázka:
Jelikož Filištíni (Pelištejci) a Kanaánci jsou národy zcela odlišné, byť žili na jednom území (ve Svaté zemi) a nelze být „potomkem“ jednoho i druhého současně, znamená to, že Palestinci už nejsou Palestinci, ale Kanaánci? Bude jejich „stát“ přejmenován? Z Palestiny na Kanaán? Nebo co se teď bude dít.
Samozřejmě nic. Prezident autonomie Abbás si čas od času vybírá z historie to, co se mu právě hodí. Ani jeho nejnovější teze („jsme Kanaánci“) nemá jiný než propagandistický význam. Je takový politik důvěryhodný? Zejména, je-li jediným partnerem Izraele pro jednání o mírovém narovnání. Proto je na místě skepse. Větší než velká.
* Přejordánsko neboli Západní břeh, také Judea a Samaří.
•
... informaci o Abbásově vyjádření (viz šipka výše) přinesl 17. ledna 2018 izraelský server Ynetnews. Na snímku se Abbás (1) zdraví v Káhiře na konferenci o Jeruzalému s jejím hostilelem, Velkým imámem El Tayebem (2), vpravo od něj koptský papež Tawadros II.
