Vezmu to zkrátka. V našem městě se náhle objevil řidič, který nás vozí v Egyptě autobusem z letiště do hotelu (a pak zpět). Ale ta podoba: jako by z oka vypadl prezidentovi.
Ne našemu, jejich prezidentovi – A. F. Sisimu. Tváře k nerozeznání.
Potěšila mě jeho přítomnost, netušil jsem, že nás to bude stát nějakou korunu.
Pak jsem v obchodním centru spatřil samotného prezidenta. Přispěchal jsem k němu, pozdravili jsme se – takové to I´m glad to see you in our city ... Jsem rád, že vás vidím v našem městě – a tak podobně.
Byl to ale řidič, nebo prezident?
O chvíli později jsem potkal toho egyptského autobusáka a říkám mu: Je tu i váš prezident, uvnitř v obchodním domě. Měl byste ho jít pozdravit. Nevím, jestli šel.
Nastala situace, jejíž počátek jsem nezachytil, ale vyvinula se takto. Prezidentu-řidiči (vyznejte se v nich, když vypadají stejně) bylo zapotřebí koupit nějaký pořádný ohoz. Ve značkovém butiku značkové kalhoty, značkovou bundu. Úkolu se ujala má žena. V ruce třímala několik dvoutisícovek a host byl po chvíli spokojen. Pochlubil se mi, já uznale pokýval hlavou – ale jeden detail chyběl. Kvalitní kožený pásek.
Šli jsme tedy společně do dalšího obchodu s módními doplňky, ale ouha. Fronta, neochotnou prodavačku nezajímalo, kdo s námi přišel, za chvíli prý zavírá: polední pauza.
Napadlo mě, že na druhém konci bulváru je další taková prodejna, ale tam mají jen obyčejné pásky, cena něco přes sto korun. Tomu také odpovídá kvalita. Ale co naplat, lepší něco než nic. Zamířili jsme tím směrem, tlačil jsem kočárek s naší ani ne měsíc starou vnučkou – a vtom jsem se probudil.
Takový krátký sen se mi zdál dnes nad ránem. Asi mi z toho všeho kolem pěkně hrabe.
Jen nevím, jestli jsme oblékli řidiče autobusu, nebo prezidenta.
