Pokud se nestane něco neočekávaného, třeba politický zázrak, dojde v neděli 13. června na izraelské vládní scéně k historické změně. Skončí premiérská éra Benjamina Netanjahua, která začala na konci března 2009.
Do té doby, přesněji do pátečního 11/6) odpoledne, musí být finalizovány všechny koaliční smlouvy mezi osmi partajemi, které jsou součástí bloku, jehož prioritním cílem bylo dostat Netanjahua do opozice, přičemž někteří by ho ještě raději viděli mimo politiku a někteří nejraději ve vězeňské cele. V této zaslepenosti se ovšem zapomíná na to pozitivní z jeho vládnutí, díky čemuž vyhrál březnové volby, což je mu ovšem platné jako saharskému nomádovi nový šnorchl.
Novou koalici složenou ze tří pravicových stran (Yamina, Yisrael Beiteinu a Nová naděje), dvou centristických (Yeš Atid a Modrobílí), jedné středolevé (labouristé) a jedné ultralevicové (Meretz), podpořenou arabskou stranou Raam (islamističtí pragmatici, konzervativně sociální), čeká v parlamentu hlasování o důvěře. To bude součástí programu Knesetu, který začne 13. června v 16 hodin izraelského letního času (15:00 SELČ), jak oznámil parlamentní web (obr. 1):
... obr. 1/Zpráva na webu parlamentu říká, že Organizační výbor schválil žádost předsedy Knesetu a stanovil jednání pléna s programem volby předsedy a hlasování o nové vládě na neděli 13. června se začátkem v 16 hodin.
Pokud vláda důvěru získá (potřebuje 61 hlasů a ty, zdá se, má) stane se novým premiérem Izraele šéf strany Yamina Naftali Bennett – a Netanjahu se bude z premiérské rezidence na rohu jeruzalémských ulic Balfour a Smolenskin stěhovat. Spěchat nemusí, protože Bennett sdělil, že bude i jako předseda vlády bydlet tam, kde dosud, tedy ve městě Raanana (viz obr. 2) a rezidenci bude využívat pouze k oficiálním účelům.
... obr. 2/Raanana, bydliště Naftaliho Bennetta, se nachází v centrálním Izraeli, severovýchodně od Tel Avivu. (Podklad: Mapcomersis.com, volná licence pro blogy, CMS a osobní webové stránky.)
Bennett nebude ovšem stát v čele vlády celé volební období, v jeho druhé polovině přepustí post předsedovi strany Yeš Atid Yairu Lapidovi; ten bude v novém kabinetu sloužit nyní na pozici ministra zahraničí a současně bude držet post alternativního premiéra (speciální varianta místopředsedy vlády).
Součástí nedělního pléna Knesetu bude také volba nového předsedy. Očekává se, že nynější šéf sněmovny Yariv Levin bude nahrazen kandidátem nové koalice. V této souvislosti je skloňováno jméno Mickeyho Leviho ze strany Yeš Atid, někdejšího šéfa jeruzalémské policie.
Zpravodajský server Ynet také připomíná tři „dárečky“ (server píše o politickém „minovém poli“), které Netanjahu Bennettovi přenechá. Je to
- likvidace nelegální osadnické základny Evyatar v Samaří;
- odložený vlajkový pochod v Jeruzalémě;
- aktivity krajně pravicového poslance za náboženské sionisty Itamara Ben Gvira s jeho záměrem svobodně vstupovat na Chrámovou horu a uspořádat manifestaci ve čtvrti Šejk Džarrah.
ZÁKLADNA EVYATAR
Vznikla nedaleko křižovatky Tapuah na dálnici č. 60, jižně od Nábulusu; místo se stalo dějištěm několika krvavých teroristických útoků. V roce 2013 zde byl arabským teroristou pobodán Evyatar Borowsky, otec pěti dětí. Zemřel o tři dny později. Letos 5. května (2021) jiný arabský terorista na stejném místě zastřelil 19letého studenta Yehudu Guettu. Vražedných ataků a pokusů bylo ovšem víc.
Odpovědí vlastenecky smýšlejících izraelských Židů bylo vybudování zatím ne přímo osady, ale jakési osadnické základny nedaleko křižovatky. Smyslem tohoto kroku je ukázat, že navzdory vraždění jsou Židé se svojí pravlastí hluboce a úzce spjati. Základnu pojmenovali Evyatar na počet ubodaného Borowského.
Jelikož ale základna nemá oficiální schválení úřadů, rozhodlo ministerstvo obrany, kterému tato část Země izraelské kompetenčně podléhá (dle dohod z Oslo jde o oblast C, nad níž má civilní i vojenskou kontrolu Izrael), že to, co bylo postaveno, musí být zlikvidováno. Lze předpokládat, že ministr obrany Benny Gantz, který o tom rozhodl, bude na stejném verdiktu trvat, neboť ministrem obrany zůstane i v nové vládě. Jistý oříšek to bude pro nového premiéra Bennetta, který jako pravicový politik národně-náboženské orientace má k osadnickému hnutí velice blízko (patří k těm, kdo dlouhodobě prosazují izraelskou suverenitu v Judeji a Samaří). Nyní se dostane do poněkud prekérní situace. Bude to jeden z testů soudržnosti nové koalice.
VLAJKOVÝ POCHOD
Vlastenecky smýšlející Židé, jistěže národně-náboženské pravicové orientace, pořádají rovněž každý rok u příležitosti Dne Jeruzaléma pochod hlavním městem; akci dominují izraelské vlajky a celé je to organizováno jako připomínka osvobození jeruzalémského Starého města (východního Jeruzaléma), které v první arabsko-izraelské válce obsadilo Zajordánsko (později přejmenované na Jordánsko, neboť kromě východního Jeruzaléma obsadilo i Předjordánsko – Západní břeh).
Letos připadl Den Jeruzaléma na 10. května, ovšem toho dne zahájil Hamas raketovou agresi proti Izraeli, která začala útokem na jeho hlavní město – a pochod bylo nutné přesunout. Ovšem náhradní termín (10/6) byl policií zrušen a poté se organizátoři s úřady dohodli (do věci se vložil i premiér Netanjahu) na novém datu - 15. červnu. S tím, že s policií bude doladěna trasa pochodu – a ta je kamenem úrazu.
Organizátoři chtějí projít Damašskou bránou a muslimskou čtvrtí (viz obr. 3), což je jistě jejich svaté právo - občané státu by měli mít možnost pořádat průvod kdekoli ve svém hlavním městě, samozřejmě průvod pokojný. Policie odpovídající za bezpečnost a pořádek ovšem spatřuje v tomto úmyslu čertovo kopýtko. Zná hysterismus Arabů a ví, že i pokojný pochod by mohl vyvolat konflikt, natož pochod, jehož účastníci by vyvolávali hesla, na která by protistrana reagovala hrubým násilím. Snahou policie samozřejmě bude, aby pochodující nekráčeli kritickými místy, ti ale trvají na svém.
Celou akci bedlivě sledují arabští nepřátelé Izraele včetně teroristů v Pásmu Gazy (Hamas, Palestinský islámský džihád) a čekají na sebemenší příležitost, aby případné násilnosti prezentovali k obrazu svému a následně je propagandisticky, případně i jinak zneužili (eskalace teroru).
V té době bude už premiérem Bennett a čeká ho tedy tanec mezi vejci – najít balanc mezi právem na pochod na jedné a nutností udržet pořádek, potažmo současné příměří s Hamasem na druhé straně.
ITAMAR BEN GVIR
Poslanec Knesetu, šéf frakce Otzma Yuhudit v krajně pravicové Náboženské sionistické straně. Před několika dny chtěl navštívit Chrámovou horu, byl však policií zastaven s odůvodněním, že cestu nenahlásil s 24hodinovým předstihem, jak vyžadují pravidla. Ben Gvir ovšem oponuje tím, že Ahmad Tibi (jeden z lídrů izraelských Arabů, člen Knesetu za alianci Sjednocená kandidátka) také nemusí hlásit den dopředu, chce-li Chrámovou horu navštívit (Arabové mají na toto svaté místo přístup v zásadě volný, Židé regulovaný).
Ben Gvir samozřejmě pravdu má, na druhou stranu je to policie, kdo odpovídá jak za pořádek a bezpečnost, tak za dodržování předpisů (jakkoli se mohou zdát absurdní). Dlužno dodat, že Ben Gvir touží také po tom uspořádat pochod na dalším neuralgickém místě v Jeruzalémě, ve čtvrti Šeich Džarrah. Ano, právě zde je s napětím očekáván verdikt Nejvyššího soudu v kauze vlastnického práva na některé nemovitosti, které bez oprávnění obývají Arabové, ačkoli v minulosti, ještě před vznikem Státu Izrael (1948), prokazatelně patřily Židům. Tento ryze právní spor ovšem Arabové v Izraeli zneužili k vyvolání nepokojů, načež se tyto nepokoje staly pro Hamas jedním z „důvodů“ k tomu, aby 10. května zahájil raketovou agresi proti území Státu Izrael.
Čili: i s „fenoménem Ben Gvir“ se bude muset nový premiér Naftali Bennett vypořádat. Na mnohé mají bezpochyby obdobné názory, ovšem Ben Gvir je radikál a Bennett bude premiérem s širokou škálou odpovědností, která v mnoha ohledech svazuje ruce.
... obr. 3/Orientační plán jeruzalémského Starého města s vyznačením míst, o nichž je v článku řeč. 1 - čtvrť Šeich Džarrah, 2 - Damašská brána, 3 Muslimská čtvrť, 4 - Chrámová hora. (Podklad: Itraveljerusalem.com, volná licence.)
