Skandál, který vyvolal na světovém šampionátu judistů íránský režim, má své pokračování. Především ale: potvrdilo se to, co jsem psal už dříve na svém blogu: že Íránec Mollaei zápas rafinovaně vypustil.
Vlastně nešlo o jeden, ale o dva zápasy. A prohrál proto, aby se tak či onak nemusel setkat s reprezentantem Izraele Sagim Mukim. Pokud nejste zcela v obraze, telegrafické připomenutí:
Na právě skončeném MS v judu, z něhož se jako jeden ze světových šampionů vrací Čech Krpálek (velká gratulace!), došlo v kategorii do 81 kg k následující situaci. Jak ukazuje obr. 1 – pavouk, jehož podkladem je web Mezinárodní judistické federace (IJF). Do semifinále se přes jednotlivé pooly probojovali čtyři judisté:
Semifinále I
- Saeid Mollaei/Írán
- Matthias Casse/Belgie
Semifinále II
- Sagi Muki/Izrael
- Mohamed Abdelaal/Egypt
... obr. 1/
Co z výše uvedeného vyplývá? Mimo jiné to, že kdyby Izraelec porazil Egypťana (což se také stalo) a Íránec Belgičana, bojovali by o zlato borci z Izraele a Íránu. Izraelci s tím nemají problém, pro íránské reprezentanty je to problém nepřekonatelný. Ne snad v osobní rovině (ovšem ani ta nemá ve sportu co dělat), ale proto, že jim vedení jejich výpravy v souladu s oficiální nenávistnou protiizraelskou politikou zakazuje jít do sportovních soubojů se sportovci ze „sionistické entity“ (jak Izrael v Teheránu nazývají).
Ovšem nešlo jen o semifinále. I kdyby Íránec regulérně s Belgičanem v semifinálovém souboji (na obrázku 1 šipka 1) prohrál, stále by ještě „nebylo vyřešeno“: čekal by ho souboj o bronz. A kdyby v něm byl úspěšný, tak jako tak by v případě úspěchu Izraelce v semifinále musel absolvovat společné představení na stupních vítězů, přičemž v rámci medailové ceremonie by ho navíc čekalo vzdání pocty také izraelské vlajce (a v tomto konkrétním případě – viz šipku 3 - by musel vzdát úctu rovněž izraelské hymně).
Něco takového bylo ovšem pro íránskou výpravu a íránský režim absolutně nepředstavitelné a nepřijatelné, a tak Teherán začal horečně „konat“. Jestliže ti, kdo si mysleli, že moje tvrzení, že Íránec zápas „rafinovaně vypustil“ byla čirá spekulace, velice brzy se dozvěděli pravdu.
Saeid Mollaei totiž poskytl íránské exilové televizní síti Iran International (sídlí v Londýně) rozhovor, v němž potvrdil, že oba zápasy (viz šipku 1 a 2 na obr. výše) prohrál na příkaz íránských úřadů a sportovních funkcionářů. Důvod je zřejmý: aby se nemusel, ať na tatami, nebo „na bedně“, setkat s reprezentanetem Izraele. V televizi doslova uvedl, že příslušní činovníci (Salehi a Davarzani) zavolali z Íránu na telefon trenéra judistů Zareieana a řekli mu, že musí prohrát, aby v dalším zápase nesoutěžil s Izraelcem a musí to udělat takovým způsobem, aby prohru nemohla zpochybnit IJF. Je stoprocentně vyloučeno, aby s Izraelcem soutěžil. (Odkaz na video je ZDE)
Něco takového je ovšem skandál kolosálních rozměrů, ten nejhorší příklad zasahování politiky do sportu, hrubé porušení principů fair play a sportovního ducha. V normálně fungujícím světě by byl Írán vyloučen ze všech mezinárodních judistických akcí včetně olympijských her.
Na druhou stranu by byla z čistě sportovního hlediska škoda, aby špičkový judista – č. 1 na světovém žebříčku v kategorii do 81 kg – nemohl jet na příští olympiádu do Tokia a svobodně soutěžit bez ohledu na to, jestli v pavouku bude nebo nebude Izraelec.
I tento oříšek se snad podaří překonat. Mezinárodní judistická federace pomohla Mollaeiovi k cestě do Berlína. On sám říká, že nejde o azyl a že nehodlá být imigrantem, ale dělá to pouze proto, aby mohl soutěžit na OH. Doslova“ Miluji Írán, ale vyhrát olympijskou medaili je pro mě důležitější.“ Jak se to tedy vyřeší? Podle dostupných informací by měl v Tokiu 2020 soutěžit pod olympijskou vlajkou. Islamistická totalita v Teheránu hovoří samozřejmě o spiknutí.
Abych ilustroval rozdíl v přístupu obou zemí a jejich sportovců, připojím na závěr vyjádření novopečeného izraelského mistra světa v judu do 81 kg Sagiho Mukiho. Ten na adresu Mollaeie v rozhovoru pro list Jerusalem post řekl:
- Chci být ambasadorem míru mezi Izraelem a Íránem. Mám dva sny. Jeden je vyhrát zlatou medaili na olympijských hrách. Ale sním také o tom utkat se na tatami s Mollaeiem - a nezáleží na tom, kdo vyhraje. Chci mu potřást rukou a obejmout ho. Tímto způsobem nejen vzdáme poctu jeden druhému, ale můžeme společně ukázat, že sport je nade vším ostatním.
Inu, jiný kraj, jiný mrav.
