Postřehy z předvolební kampaně

V zavedených demokraciích západního typu jsou svobodné volby posvátné. Kampaň před nimi bývá ale nechutná – a je třeba ji přežít. Izrael není výjimkou.

Izraelská společnost je navýsost demokratická. Říká se, že když se sejdou dva Židé, objeví se tři názory a vznikne pět politických stran. Je to anekdota, ale s racionálním jádrem. Svědky jsme toho – v reálné politice – před nadcházejícími volbami do Knesetu, které se budou konat 9. dubna.

Že se izraelská partajní scéna fragmentuje, není nic nového. Je to dávný jev, známý už  z počátků sionistického hnutí. Strany vznikaly a zanikaly, slučovaly se a štěpily – a nejinak je tomu i v této době. Do hry vstoupili bývalí náčelníci generálního štábu, na prvním místě Benny Gantz (a vedle něj Moše Yaalon). Gantz založil centristickou stranu Chosen le Jisrael, Síla pro Izrael (v anglických textech Israel Resilience Party), které se v průzkumech mimořádně daří. Na Likud premiéra Netanjahua sice nemá, ale její zisk je v porovnání s novými stranami největší. Nedávno ustavené jsou také strany Nová pravice (vznikla odchodem ministrů Bennetta a Šakedové z partaje Židovský domov) a Gešer (tuto formaci založila bývalá členka strany Izrael náš domov, poslankyně Orly Levyová Abekasisová).

Tři výzkumy preferencí z 9. února 2019

• Likud … 29 až 32 mandátů
• Chosen le Jisrael … 17 až 22
• Nová pravice … 6 až 8
• Gešer … 0 nebo 4

Součástí předvolebního boje je i vzájemné napadání lídrů, někdy dosti nechutné – a ne vždy pravdivé. Například:

• Varování Bennetta: Netanjahu po volbách osadníky opustí.
• Varování Likudu: Gantz připouští jednostranné stažení ze Západního břehu.
• Předvolební video Gantzovy strany: Netanjahu násilně evakuuje Židy.

A tak dále. Ani jedno z výše uvedených tvrzení není zcela košer, co se pravdy týče,ovšem v případě zmíněného videa (uvedeno níže) jde o obzvlášť nechutnou podpásovku.

Strana Chosen le Jisrael v něm zobrazuje evakuaci židovských osadníků, k níž došlo v rámci jednostranného stažení z Pásma Gazy a ze čtyř osad v severním Samaří v roce 2005. Jde o typickou předvolební propagandu: emotivně působící záběry lidí bránících se násilnému vystěhování, které na jedné straně vertikálně „roztržené“ obrazovky doplňují politici a tehdejší důstojníci armády účastnící se stažení. Jsou viditelně v dobrém rozmaru – Benjamin Netanjahu se div ne prohýbá smíchy. Jde ale o záběry, které vzájemně nesouvisí. To pouze autoři vytváří dojem, že se Netanjahu směje evakuovaným.

To je ovšem podraz jako hrom. Netanjahu tehdy nikoho silou nevyhnal. Ano, byl členem Šaronova kabinetu, který stažení odsouhlasil; šéfoval resortu financí. Byl ovšem odpůrcem stažení, ve vládě hlasoval proti (17 bylo pro, 5 proti) a na protest proti odsouhlasení plánu vzápětí (téhož dne, 7. srpna 2005) podal demisi.

Jenom na okraj: Odstupující politik tehdy varoval slovy, která v článku „Netanyahu resigns over Gaza pullout“ citoval britský The Independent (8. srpna 2005):

• Nemohu být partnerem kroku, který, jak jsem přesvědčen, povede k vytvoření islámského státu, jenž bude ohrožovat Stát Izrael. Nemohu být partnerem kroku, který bude ohrožovat naši bezpečnost, který rozdělí náš národ a povede k návratu hranic z roku 1967, které nejsou hájitelné.

V zásadě měl pravdu: to, co se dělo v dalších letech možná předčilo i jeho představy. A o tomto politikovi si jeho oponenti dovolí natočit video s názvem Netanjahu násilím evakuuje (či chcete-li vyhání) Židy? To v PR oddělení strany Chosen le Jisrael opravdu přehnali. Má něco takového vážený bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády Benny Gantz zapotřebí?

Leč stalo se. Jak jsem ale napsal výše: předvolební kampaň je nutné přežít. U nás i v Izraeli.

•

VIDEO/YouTube/Benny Ganz

Jeden z předvolebních klipů strany Chosen le Jisrael nazvaný „Netanjahu násilím evakuuje Židy“. Ukázka toho, jak by se kampaň dělat neměla.