Polemika na blogu: Proč reaguji na kolegu Trčálka

Říkají někteří: „Je to ztráta času.“ Jiní: „Jste nepoučitelný, exhibicionistovi jen nadhazujete.“ A další: „Bouře ve sklenici vody. Vůbec nechápu, co Vás to popadlo.“

To jsou více méně volné citace pánů J.Beránka, J. Havránka a P. Dvořáka (známých z blogů iDNES či jejich diskusí). Týkají se polemiky Stejskal vs Trčálek (případně obráceně). A ještě jedno vyjádření. Pan Z. Hlinka: "A co to popadlo autora? Nevím. Třeba mu Trčálek leze na nervy."

Odpovídám: 1. Ano, je to ztráta času. Každý boj s lidskou hloupostí je ztráta času, přesto jej mnozí dnes a denně podstupujeme. A víme proč. Alespoň někdy musí někdo říci, že císař je nahý. Mlčet znamená nechat zlo rozbujet jako plevel.

2. Ano, exhibicionistovi nadhazuji. Taková jsou pravidla svobodné polemiky. Nenadhazování („nereakci“) je možné vyložit jako "kdo mlčí, souhlasí". Je zapotřebí, aby byla "slyšena druhá strana", zejména za situace, kdy onen exhibicionista má "klaku" fanoušků, kteří mu nadšeně tleskají a jsou z jeho způsobu psaní téměř u vytržení. Týká se i lidí mnou ceněných. Zklamání? Spíše překvapení.

3. Bouře ve sklenici vody? Ano. Stejně tak je to ale uplatnění práva na sebeobranu. A že mi Trčálek leze na nervy? V žádném případě! Mám-li být upřímný a nezdvořilý, na nervy mi leze něco jiného. Kritika toho, že na Trčálkovo zesměšňování (parodování, dle něj parafrázování, jak chcete) mých článků reaguji. Jako by zesměšňovaný (parodovaný, parafrázovaný) neměl právo na obranu a musel si nechat všechno líbit. To je naprosto falešný, zvrácený pohled na věc.

Nyní obecně. Kdejaký gauner má u soudu právo na obhajobu. A autor v blogoprostoru by stejné právo mít neměl? Případná námitka: Je to ale zbytečné. Dost možná, nicméně obhajoba usvědčeného vraha, proti němuž existují „betonové“ důkazy, je také reálně vzato k ničemu. Přesto mu ji nikdo neupírá, má na ni plné právo.

Řešení? Dokud se kolega Trčálek neobejde bez cizích textů, z jejichž obsahu konstruuje svá vlastní díla, ať už použije jakoukoli formu, měli bychom počítat s tím, že autoři originálu se budou bránit. Nejspíš ne všichni, já dle potřeby ano. Jiné řešení za daného stavu věcí nevidím. Bohužel.

Ledaže by Karel Trčálek začal dělat to, co my ostatní. Tvořil originální blogy založené primárně na svých myšlenkách a nepoužíval cizí předlohy. Pak nebude důvod k „sebeobranné reakci“.

Buď jedno, nebo druhé. Odmítám třetí variantu. Tedy že Karel Trčálek „se udělá“ na textech některých z nás, bude na nich parazitovat, jeho fanklub mu s jásotem zatleská - a „vykradení“ budou mlčet.

P. Dvořák v diskusi ocitoval výrok Františka z Assisi:  „Bože, dej, ať se smířím s tím, co změnit nemohu. Bože, dej, ať změním to, co změnit mohu. Bože, dej, ať jedno od druhého rozeznám.“  A usoudil, že Pán Bůh mi „nedal schopnost onoho rozeznávání“.

Nevím, možná dal, možná nedal. Jedním jsem si ale jist. Kdyby se lidé měli pokaždé smiřovat s tím, co nemohou změnit, a týká se to také zla, pak jsou na nejlepší cestě k otroctví (skutečnému i vnitřnímu). Proti výroku katolického světce lze totiž postavit myšlenku Edmunda Burkeho:  „Jediná věc je nezbytná pro triumf zla. Aby dobří lidé nic nedělali.“

Čemu dáme přednost?

PS: Po napsání textu až k předchozí větě (otázce) jsem musel plnit jisté rodinné povinnosti (bloger zhusta píše za plného domácího provozu); po  návratu k PC jsem našel poctivě míněný diskusní příspěvek M. Ireina. Radí nad Trčálkovy provokace se povznést, „mávnou nad nimi rukou a říct si, že dokud nejde o život, jde o výtrus vzácného zvířete“.

Je to jistě možné, ale co to bude znamenat? Že bude Karel Trčálek řádit na blogu jako svého času piráti v Adenském zálivu a my před tím budeme zavírat oči. Proč?

Protože moudřejší ustoupí? Ano, ale ne vždy.