V letech 2016 a 2017 hýbal veřejným míněním v Zemi na Nilu převod dvou dosud egyptských ostrovů na vstupu do Akabského zálivu pod svrchovanost Saúdské Arábie. Jde o Tiran a Sanafir.
Tiran je doslova světoznámý – od něj odvozujeme název úžiny mezi ním a poloostrovem Sinaj. Jde o jediné spojení izraelského přístavu Eilat a jordánské Akaby s otevřeným mořem. Zablokování Tiranské úžiny Egyptem v roce 1967 bylo jedním z klíčových důvodů vypuknutí šestidenní války. Svým vítězstvím Izrael úžinu opět odblokoval.
Odblokovaná zůstala i poté, co Izrael vrátil Sinaj včetně Tiranu a Sanafiru Egyptu; svobodu plavby garantuje mírová smlouva Izrael – Egypt z roku 1979.
V dubnu 2016 bylo oznámeno, že Egypt se v rámci prohloubení vztahů se Saúdskou Arábií vzdá nad oběma ostrovy kontroly. Podle jedné interpretace vrátí ostrovy Rijádu. Názory na to, komu mají historicky patřit se totiž různí. Egyptská vláda odůvodnila předání ostrovů tím, že v minulosti patřily Saúdské Arábii, která správu nad nimi svěřilav roce 1950 Egyptu - především z vojenských důvodů (egyptská armáda dokázala oblast lépe kontrolovat). Nyní je tedy vrací původnímu majiteli.
Oponenti ovšem namítají, že existují dobové mapy z 19. století, z nichž je zřejmé, že v té době patřily ostrovy Egyptu. Saúdská Arábie převzala nad ostrovy správu až po svém vzniku v roce 1932.
Internetové prameny týkající se této záležitosti mimoto uvádějí, že ostrovy byly součástí Egypta po vymezení jeho hranice s Osmanskou říší v roce 1906. Zdroje odkazující na izraelské ministerstvo zahraničí zase tvrdí, že před rokem 1949 Tiran a Sanafir Egyptu nepatřily (a byly tudíž součástí teritoria Saúdské Arábie).
Ať tak či onak, rozhodnutí o předání ostrovů vyvolalo v Egyptě bouři nevole. Proti se postavila nejen „ulice“, ale negativní stanovisko zaujala také soudní moc. Do věci se vložil parlament, který 14. června 2017 předání ostrovů schválil a o deset dní později toto rozhodnutí egyptské sněmovny podepsal prezident Sisi. Ještě předtím, 21. června 2017, Nejvyšší ústavní soud Egypta zrušil předchozí soudní verdikty týkající se zákazu předání ostrovů Saúdské Arábii. V březnu 2018 pak rozhodl, že dohodnuté ujednání se Saúdskou Arábií o navrácení ostrovů je platné.
Spletitá situace se uklidnila, napětí opadlo. Média o toto téma ztratila zájem. Zdálo se, že není co řešit. Nebyla to tak docela pravda.
Nyní se k této otázce vrátil americký zpravodajský server Axios.com, který 24. května 2022 zveřejnil článek „Scoop: U.S. negotiating deal among Saudis, Israelis and Egyptians“.
Jak se dnes věci mají?
Především: Převod obou ostrovů pod suverenitu Saúdské Arábie není ještě fakticky dokončen, přičemž v tichosti se v něm angažuje Bidenova administrativa. Pokud se jí to podaří, bude si to moci zapsat jako jeden z velkých zahraničněpolitických úspěchů.
A dokončen není tento převod území proto, že v záležitosti figuruje ještě třetí strana – Izrael. Podle egyptsko-izraelské mírové smlouvy (1979) byla za účelem kontroly dodržování jejích podmínek zřízena organizace MFO – Multinational Force and Observers (Mnohonárodní síly a pozorovatelé). Jedním z jejích úkolů je garantovat svobodu plavby Tiranskou úžinou, proto má jedno ze svých vojenských stanovišť na ostrově Tiran.
Poznámka na okraj. MFO působí mimo rámec OSN, ačkoli to může na první pohled působit nepochopitelně. Kde jinde by měly být Spojené národy vojensky aktivní, když ne zde, při ochraně míru?! Reálná politika je ovšem jiná. Rada bezpečnosti OSN přiznala, že není s to dohodnout se na zformování takovýchto mírových sil, a to z důvodu hrozícího veta tehdejšího Sovětského svazu na popud Sýrie, zuřivého odpůrce míru s Izraelem. Proto bylo nutné ustavit tuto misi nezávisle na OSN. Trpké poučení pro všechny, kdo slepě věří tomu, že bez mandátu Rady bezpečnosti nelze legitimně řešit mezinárodní záležitosti a otázky míru.
V MFO má své zastoupení také Česká republika. S jedním tragickým příběhem. V listopadu 2020 přišla u Šarm aš Šajchu při havárii vrtulníku štábní paporčice Michaela Tichá, příslušnice českého kontingentu MFO.
A právě aktivita MFO na ostrově Tiran je jednou z nedořešených otázek, kvůli nimž nebyl – podle serveru Axios – převod ostrovů dokončen.
Saúdská Arábie souhlasila s tím, že oba ostrovy zůstanou demilitarizované a zavázala se zachovat plnou svobodu plavby v Tiranské úžině pro všechna plavidla, tedy i izraelská, ale požaduje ukončení přítomnosti MFO na ostrovech. Izraelci nejsou v zásadě proti, ale požadují alternativní bezpečnostní opatření, která by dosáhla stejných výsledků jako MFO.
Izrael vedle toho chce, aby Saúdská Arábie podnikla jisté kroky v rámci normalizace vzájemných vztahů. Mimo jiné jde o to, aby izraelská dopravní letadla mohla více využívat saúdský vzdušný prostor, nejen pro lety do Emirátů a Bahrajnu, ale také do Indie, Thajska a ČLR, což by znamenalo výrazné zkrácení doby letu a z toho vyplývající výhody.
Jak to všechno dopadne, ukáže blízká budoucnost. Prezident Biden se chystá na Blízký východ a jeho administrativa by ráda zaznamenala ve věci dokončení předání Tiranu a Sanafiru zásadní posun. Jeho součástí by mohl být i první krok na cestě k normalizaci vztahů mezi Saúdskou Arábií a Izraelem.
Podaří se to? Nikoli, pokud bude Rijád podmiňovat podepsání mírové smlouvy s Jeruzalémem vyřešením konfliktu, jehož šance na narovnání je nulová. Jde o konflikt mezi Izraelem a palestinskými Araby.
