Jorge Mario Bergoglio alias papež František, nejvyšší představitel římskokatolické církve, přistál v pátek 28/4 krátce po 14. hodině místního času na káhirském letišti. Začala jeho dvoudenní návštěva Země na Nilu.
Dvě a půl hodiny po příletu se zúčastnil mírové konference, kterou pořádá Al Azhar University. Je součástí stejnojmenné mešity (Al Azhar), jejíž Velký imám je považován za nejvyšší autoritu sunnitského islámu. Od roku 2010 je Velkým imámem Ahmed Al Tayeb. Také on byl řečníkem na konferenci.
Kromě jiného řekl, že islám nelze nazývat náboženstvím teroru na základě aktů omezené skupiny lidí, kteří si nesprávně vykládají (náboženské) texty a stali se obětí toho, co si přejí zlé skupiny, stejně jako křesťanství nelze nazvat náboženstvím teroru kvůli křížovým výpravám a pozor – stejně tak judaismus kvůli okupaci území.
To je ovšem ukázková podpásovka, podraz velikosti Cheopsovy pyramidy.
Proč si to myslím? Islám a teror vnímají mnozí lidé jako spojité nádoby (byť nejvíce obětí islámského teroru napočítáme mezi muslimy). Mezi křížové výpravy a křesťanství lze také položit rovnítko (byť správné je dát na jednu stranu rovnice místo „křesťanství“ termín „katolictví“, neboť co mají nekatoličtí křesťané společného s kruciáty, že?). Netvrdím a nemyslím si, že teror je synonymum pro islám a křižácké výpravy pro katolictví; obě náboženství sama v sobě zahrnují víc než jedno, resp. druhé. Byť by se mi to propagandisticky hodilo do krámu: nejsem ani muslim, ani katolík.
Přesto takovéto účelové zjednodušení odmítám: svět není ani černobílým ani přímočarý (jeden z mých životních sloganů). Současně se ale musím zásadně ohradit proti neméně účelovému a navíc lživému srovnání ve stylu judaismus = okupace území.
Nebudu chodit kolem horké kaše. Velký imám mešity Al Azhar, tato respektovaná duchovní autorita, podléhá stejným stereotypům a falešnému vidění světa jako všichni, kdo nejsou ochotni podívat se na arabsko-izraelský konflikt bez předsudků. V jeho případě je to ovšem o to víc politováníhodné: když totiž mluví o okupaci území, má na mysli izraelskou „okupaci“ Judeje a Samaří (Západního břehu Jordánu) a tuto „okupaci“ dává do souvislosti s judaistickým náboženstvím. Jako člověk špičkově vzdělaný v oblasti teologie musí znát starověké dějiny izraelského národa a musí tudíž vědět, že to, co prohlásil, je nonsens prvního řádu.
Lze-li totiž o Judeji a Samaří hovořit o okupovaných územích v souvislosti s judaismem, pak bychom mohli jako o okupovaných územích hovořit o všech teritoriích, které po vzniku islámu dobyli přívrženci Mohamedova učení.
Byl by to samozřejmě nesmysl – stejný, jako když Velký imám Al Azharu dává do souvislosti judaismus a „okupaci“ Judeje a Samaří (Židy).
Příznačné je, že papež František, když ve svém proslovu zmínil sinajskou „horu Smlouvy“, Mojžíše a jeho Zákon, ani jediným slovem se nedotkl Izraele, který je se zmíněným pojmy spojen doslova pupeční šňůrou. Ačkoli Smlouva se týkala Izraele (jako pospolitosti), Mojžíš byl vůdce Izraele a Zákon (Desatero a stovky dalších nařízení) byl dán Izraeli. Mnozí se k těmto historickým událostem rádi odkazují, ale v přítomnosti muslimů připomenout pravou souvislost a pravé kořeny odvahu nemají. Jako kdyby byli Izrael, Židé a judaismus zvláštním způsobem tabu. Je to trapné. Stejně jako chování člověka, která má důvod být hrdý na svého otce, ale z falešných ohledů se za něj stydí.
Smutné je to o to víc, že římský papež František ve svém projevu na Al Azhar University zdůraznil tři základní body, které, jsou-li správně provázány, mohou napomoci v mezináboženském dialogu. Je to povinnost respektovat vlastní identitu a identitu těch druhých, odvaha akceptovat odlišnosti a - upřímnost úmyslů.
Jako příliš upřímné se v této souvislosti nejeví přezírání náboženských a historických kořenů a vazeb Izraele, které se týkají Sinaje a událostí souvisejících s vydáním Zákona (primárně na Sinaji Izraeli, nikoli „lidem a národům všech dob“, jak papež řekl ve svém proslovu v Káhiře), dále Země izraelské, Jeruzaléma a jeho Chrámové hory.
HISTORICKÁ DOHODA
Pátek 28/4/2017 vejde do církevních dějin jako přelomový den, neboť oba papežové, římský a koptský, podepsali text o vzájemném uznání křtu. To v praxi znamená, že pokud se člen jedné z obou církví rozhodne přestoupit do jiné, nebude muset být znovu pokřtěn. Za zmínku stojí, že podobnou dohodu mají různé křesťanské denominace jinde ve světě, Českou republiku nevyjímaje. Například v lednu 1994 byla podepsána dohoda o vzájemném uznání křtu mezi římskokatolickou církví, českobratrskou církví evangelickou a církví československou husitskou.
•
... římský papež hovoří k účastníkům Mezinárodní mírové konference pořádané Al Azhar University./Zdroj: Ahramonline.
... papeže Františka vítá egyptský prezident Sisi./Zdroj: Ahramonline.
... oficiální logo papežovy návštěvy 2017. Papež míru v Egyptě míru./Zdroj: Zdroj: Web Vatikánského rozhlasu.
... Velký (vrchní) imám Ahmad Al Tayeb vítá papeže Františka./Zdroj: Ahramonline.
... papež s papežem. Nejvyšší představitel koptské pravoslavné církve Tawadros II. v bratrském objetí s nejvyšším představitelem římských katolíků./Screenshot internetového vysílání Vatikánské televize.
výzdoba před katedrálou sv. Marka, hlavním svatostánkem koptské církve v egyptské metropoli. Vpravo kostel svatých Petra a Pavla (se dvěma věžemi), kde došlo 11. prosince 2016 k teroristickému útoku, při němž přišly o život na tři desítky věřících./Zdroj: Screenshot internetového vysílání Vatikánské televize.
... informace na webu Vatikánského rozhlasu o podepsané dohodě týkající se vzájemného uznání křtu mezi koptskou ortodoxní a římskokatolickou církví.
